S vnoučaty

Scénku s vnoučaty jsem poprvé vystavila vloni (2007) na výstavě, ale byla hotová narychlo a ne dokonale, takže jsem ji doma dodělala, hlavně stěny a výzdobu, oblečení, sedačka a houpací kůň na výstavě už byly. Vnoučata jsem zvolila proto, protože moc nešiju ani nepletu pro malé Shelly, je to opravdu piplačka, ale to by na výstavě nebyly vůbec, tak jsem se přemluvila a něco málo pro ně udělala.

Růžové šaty pro Shelly jsou pletené z vyšívací duhové perlovky, ozdobené bílými korálky a vějířky. Žluté šaty jsou háčkované a pro kluka také háčkované kalhoty a triko. Děda je oblečen přiměřeně věku :-)) - kostkovaná košile a manžestráky a babička má tvídovou sukni a pletenou halenku se svetříkem. Oblečení je spíše v jednoduchém stylu, velice civilní, jak by se asi opravdová babička s dědou oblékli na hlídání vnoučat.
S interiérem jsem si vyhrála víc, stěny jsem polepila samolepící tapetou s drobným vzorkem, malé obrázky jsem zarámovala a pověsila na stěnu. Dřevěná sedačka je od Chivy, já jsem si jí potáhla a vypolstrovala. Bar s lahvemi je koupený, já jsem ho přebarvila na hnědo, protože byl opravdu hodně růžový a já mám nábytek raději hnědý. Dodělala jsem stolek, na který jsem použila kus pevné papírové roury (už nevím z čeho), otapetovala jsem ji a jako skleněnou desku jsem použila umělohmotný vyřezávaný podtácek, přesně mi tam pasoval. Hrníčky a nápoje jsou kupované, cukroví jsem vyrobila z Fima. Koberec je opravdu tkaný a je opět koupený, to se vyrobit doma nedá, alespoň já bych toho nebyla schopná. Houpacího koníka jsem vyřezala z balzy podle Markova návodu, chtělo by to spíš překližku, ale neměla jsem lupénkovou pilku, tak musela stačit balza, ale je moc lehký, panenka se na něj musí nasadit opatrně a vyvážit, aby se nepřevrhla. Zbytek drobností na hraní jako jsou knihy a domino, jsem vyrobila, vlastně tu obrázkovou knihu mi darovala Jana, ostatní je ode mě a malá autíčka mám z kinder vajíček. Na dekoraci jsem ještě použila malý korálkový stromeček, který je na baru. Moc mě to bavilo dělat takový fiktivní domov pro rodinu a doufám, že jsem snad i iluzi opravdového pokoje vytvořila. Alespoň jsem se o to snažila. :-))