Cukrárna

Klikněte na obrázky, v první galerii jsou detaily cukrárny a ve druhé,
jak probíhala stavba, povídání najdete pod galeriemi.

Po 2 letech jsem trochu předělala některé dorty, jiné mi zbyly ze zakázek a docela se mi tam hodily, takže zde jsou vyfocené, v původní galerii je nehledejte, proto jsem je dala takto samostatně.

A já vlastně cukrárnu ani stavět nechtěla, stále si pamatuji, jak jsem to někomu tvrdila. Asi jsem tušila, že to bude strašně moc práce a nechtělo se mi do toho, ale člověk míní.... znáte to. Jak mi přibývaly dorty doma v krabičce, k tomu se blížila další výstava (příští týden 18.1.2011), tak ve mě myšlenka na stavbu cukrárny pomalu rostla, protože dorty jsem představit chtěla, ale jak a všechny? Ano, pár jich mohlo být na jídelním stole, vánoční a velikonoční cukrovinky budou mít samostatnou scénu, ale co ten zbytek? Tak a bylo rozhodnuto, cukrárna bude. Nechávala jsem si její výrobu na Vánoce 2010, protože jsem tam měla dovolenou a nejvíce času pohromadě. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak jsem hned na Boží hod dostala chřipku a s kapajícím nosem jsem kreslila čáry na překližku, moc se divím, že jsem se ani jednou nespletla a všechny díly jsme vyřezali tak, jak měly být. S řezáním mi pomohl manžel, ono se to nezdá, ale březová překližka trojka je pěkně pevná a docela špatně se řeže, chtělo to elektrickou pilu. Něco málo jsem si nařezala obyčejnou pilou i já, ale převážně z topolové, ta je měkčí. A pak jsem několik dní jen lepila a lakovala, u lepení si všimněte magnetové metody, prý ji používají modeláři při lepení, zkusila jsem to na těhle větších kusech a jde to báječně taky, doporučuji, magnety na kovové podložce to všechno drží pohromadě a vy si můžete vedle lepit nebo dělat něco jiného. Lakovala jsem balakrylem ve dvou vrstvách, skleněné vitriny jsou zakoupené a jak na obrázcích ze stavby uvidíte, dvě byly přírodní a dvě mořené na pěkně tmavo, tak to jsem přetírala asi 4x, hrozná práce :-(. A nakonec lednice, vůbec jsem netušila z čeho ji udělám, potřebovala jsem plexisklo na dveře, manžel nabídl průhledné pouzdro se šesti přihrádkami a s krásnými otevíracími dvířky (promiň Marillevo, to jsem dostala od tebe na botičky, ale bot mám hodně, tak jsem to darovala manželovi a on zase mě a jak vidíš, tak to uplatnění našlo nakonec skvělé). Manžel mi pájkou odvařil všechny přihrády a zadní část, zůstalo to takové celé kostrbaté, ale já věřila, že najdu něco, čím to zakryji. Zatím jsem slepila skříňku a tento umělohmotný rám s dveřmi do ní vlepila. Chvíli jsem se pohrabala ve skříni a měla jsem to. Když vloni v práci přivezli do soutěže takové ty panely s projekty, tak to měli obalené a vycpané deskami, z obou stran bílými, uvnitř tvrdá pěna, vyhazovali to a mě to bylo líto, tak je vám jasný, že to skončilo v mé skříni, tak to jsem použila. Opatrně jsem do desky vydlabala rýhu, zakryla tím dílem hrbolatý okraj uvnitř lednice, zalepila, vlepila poličky a lednice byla na světě. Až jsem byla překvapená, že nevypadá vůbec špatně :-)). Zvolila jsem červenou barvu pro lednici a bílou pro zbytek cukrárny, jemně jsem dozdobila zlatými proužky, prodavačky mají červenobílé uniformy a na stolech nesmí chybět i červenobílý kostičkovaný ubrus.

Když jsem konečně měla nábytek pohromadě, manžel mi položil záludnou otázku: "A kde vlastně budeš tu scénu fotit?" Nevěděla jsem, protože tak velký prostor ve svém pokoji nemám a tak jsem čekala, co mě napadne. Manžela to napadlo prvního :-)) vystěhoval křesla z obýváku na balkón, přinesl stojan, na to položil staré, nepotřebné, ale rovné dveře od skříně, kus dekoračky přes to a scéna se mohla začít stavět. Koumala jsem, co dám na zem cukrárny a pak jsem si vzpomněla, že máme dlaždičky z koupelny, inu vyztužila jsem po stranách stojan židlemi s výplní, aby kdyby to ruplo, ať to něco zadrží a položila 15 dlaždiček. Dál už to bylo jednoduché, nanosila jsem si všechny sladkosti a naaranžovala je. Říkám jednoduché, ale já to dělala několik dní, protože se mi ledaccos nehodilo, něco chybělo, něco vypadalo jinak, než jsem si přála, tak jsem průběžně dodělávala fimo věci, lepila sladkosti z papíru a pořád jsem nebyla hotová. V sobotu večer jsem si už musela zakázat cokoli jiného dodělávat, protože jsem měla už jen jeden den na to, abych cukrárnu nafotila a sbalila na výstavu.

Nevím, co se vám bude líbit nejvíc, ale řeknu vám, co bylo nejpracnější. Tak za prvé všechny ty mini koláčky a sušenky a sněhové pusinky v umělohmotných krabičkách, balených do celofánu. Bylo to jak živý, klouzalo to na všechny strany, když se to balilo, ale když to k cukrárně taky patří. Hodně trpělivosti potřebovaly i tři bonboniéry Mořské plody, krabička má asi 5 cm, čokoládky jsou do půl centimetru velké. Asi nejpiplavější byla bonboniéra Milka s malými čokoládkami, které mají jak stříbrný obal, tak tištěný přebal a jsou velké zhruba 0,5 x 0,3 mm. Moc mě bavila vitrina se zmrzlinami, udělala jsem višňovou, citrónovou, pomerančovou, čokoládovou, vanilkovou, pistáciovou, šmoulí, banánovou, jahodovou a stracciatellu. A pod pultem malá holčička natahuje ruku pro svoji čokoládovou zmrzlinku :-)). Ale časově nejnáročnější byl samozřejmě nábytek, ten mi dal zabrat.

Co jsem nedělala a koupila: všechny umělohmotné nádoby, skleněné a porcelánové nádobí, kovové dózy (čtvercové i kulaté), kovový stojan na lízátka i s lízátky, kasu, přístroj na džusy (prázdné, džusy jsem si udělala), skleněné dózy s kulatými žvýkačkami, skleněné a umělohmotné vitriny, židle, dárkové krabičky na dorty, pepsi a coca coly v přepravkách, vody v lednici, kovové podnosy, košíky na dárkové koše a nakonec i dva perníkové mini domečky, jsou opravdové, ne z fima, zakoupila jsem je na vánočním trhu v Mnichově. Všechno zkrátka člověk nevyrobí, i tak myslím, že jsem toho vlastníma silama udělala dost. Bylo to hodně práce, ale nakonec převládla radost z toho, že jsem to dokázala a že se o tu radost můžu podělit jak na webu, tak hned příští týden na výstavě v Přešticích, kde bude mít moje cukrárna premiéru. Jste všichni srdečně vítáni!