Výlety doma i po světě neboli moje cestování



I tato stránka se dočkala samostatné prezentace, jelikož už na hlavních akcích toho bylo příliš, takže zde bude moje cestování po světě...... no po světě, nejsem velká cestovatelka, takže zatím spíše jen po Evropě. A protože ráda fotím, tak i spousta galerií s fotkami a povídání k tomu.




Řecko - Kykládské ostrovy 13. 9. - 22. 9. 2019

Na Kykládské ostrovy jsem chtěla jet už dlouho, ale bohužel se tam poznávačky skoro nedělají. Předpokládám, že jeden z důvodů je ten, že je zájezd plný přejezdů, trajektů, lodí a ty jsou poměrně drahé. Už jen to, že se jede na nejznámější a nejdražší ostrov Řecka - Santorini, mnohého turistu odradí. Mě to neodradilo, jen jsem musela sehnat stejného blázna, jako jsem já, kterému nebude vadit, že je tam hodně ježdění a že by si obyčejné, pobytové Řecko pořídil za polovinu. Sehnala jsem a jelo se.
Architektura: Všichni víme, jak to vypadá v Řecku a protože jsem byla v menších, ostrovních městech, tak tady architektura taková ta typická - bílé, nízké, kamenné stavby, modré nebo zelené okenice, pravoslavné kostely a chrámy, kostely s modrými kopulemi.... a samozřejmě, řecká, antická architektura, ke shlédnutí už jen na vykopávkách.
Čistota měst: Všude bylo hezky uklizeno, ale to je jasné, sem tam se našel koutek, který nebyl až tak hezký, ale vysloveně nepořádek jsem v téhle části Řecka neviděla. A protože je tam i jiný styl architektury, než třeba v západní části Řecka, v Parze, tak tady nebyly k vidění ani rozestavěné domy.
Jazyk: Oficiálním jazykem Řecka je samozřejmě řečtina, ale protože řecky hned tak nějaký turista neumí, tak anglicky se tam domluvíte všude, myslím tím turistická místa. V zapadlé vesničce kdesi v horách, tam už bych si tak jistá nebyla. A i když se řecky učit nikdy nebudu, vždy si zopakuji pár základních slov a ty používám, je to zdvořilé a oni jsou potěšeni, jako všichni cizinci, když se snažíte používat jejich řeč. Takže dobrý den a dobrý večer, děkuji a prosím, nashledanou, to bohatě stačilo.
Ceny a vstupné: Jelikož v této části Řecka není moc muzeí a podobných atrakcí, do kostelů se vstupy neplatily, tak jsem za vstupy neutratila moc peněz, samozřejmě za všechna architektonická naležiště nebo za vstup do jeskyně ano. Ale největší částku jsme zaplatili vždy za lodě a trajekty, ty hlavní (Kréta - Santorini - Paros a zpět) jsme uhradili při nákupu zájezdu, těmi jsme jet museli, zbytek se platil na místě, protože všechny další výlety už jsme nemuseli absolvovat, tam už lidé vynechávali, já jako vždy nevynechala nic, já jsem musela jet všude a tak se mi to moje výletování opravdu prodražilo, když jinak se na ten ostrov dostat nedalo.
Doprava: Dopravu jsem zmínila u cen, kromě letadla jsme jezdili výhradně trajekty a ten hlavní, největší, to byla opravdu parádní loď. Tam jste si připadali jak v luxusním letadle, široká, kožená sedadla na jméno, několik barů, 8 palub.... takovou obrovskou lodí jsem do té doby ještě nejela a tak jsem si to užívala.
Naše počasí: Počasí se dalo očekávat hodně teplé a také bylo. Ale ne přehnaně, bylo okolo třicítky a protože jsme stále někam přejížděli a byli v blízkosti moře a větru, tak to někdy v nějakém průvanu bylo i na svetr, hlavně ten první den na Krétě, to bylo tak větrno, že jsme druhý den neodjeli na Santorini, protože lodě kvůli velkým vlnám nejezdily, ale o tom níže.
A teď už blíže k jednotlivým místům:


Přílet na Krétu

Takže od začátku - to začalo tak..... konečně jsem sehnala někoho, kdo byl ochoten se mnou absolvovat poznávací dovolenou na Kyklády, byla to kamarádka z Brna, už to, že měla přes hodinu zpoždění, když jela do Prahy, protože se na dálnici cosi dělo a tak autobus sjel na okresky a domotal se do Prahy tudy, mi mělo něco napovědět o našem dalším cestování, tyhle události nikdy nejdou osamoceně. A taky, že jo. V pět ráno sedneme do letadla a kapitán Strašílek nám zcela nestrašidelně povídá - svítí mi kontrolka brzd, nemůžeme odstartovat. Inu, taky bych byla ráda, kdyby letadlo na konci svého letu dokázalo zabrzdit, tudíž jsme všichni spořádaně seděli v letadle a čekali, až závadu odstraní. A všem nám určitě hlavou jelo, když nás po hodině pustili na start, jestli se ta oprava opravdu povedla :-) Asi povedla, zabrzdili jsme :-). Letiště na Krétě, v Heraklionu, není zrovna nejkrásnější, hlavně toalety jsou dost příšerné, trochu lepší jsou v Duty free shopu, který je výstavní a i záchody jsou tady nějak víc udržované, takže v Heraklionu na záchod jen tam. Na kufry jsme si taky chvíli počkali, ale okolo deváté hodiny jsme jsme vyráželi směr Knossos.

Kréta - hl. m. Heraklion
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Po přistání na Krétě jsme nejeli hned do hotelu, ale vydali do arch. naleziště Knossos a pak do Archeologického muzea (dám samostatně) a pak jsme se prošli centrem Heraklionu (hlavní město). V průběhu časů byl pod římským, arabským a tureckým vlivem, mnoho let byl pod nadvládou Benátčanů, v přístavu po nich zůstala Benátská pevnost. Když jsme k ní došli, tak jsme zjistili, že ty vlny jsou nějak moc velké. A byly tak velké, že nejezdily trajekty. Už navečer bylo jasné, že se ráno asi nevyjede, ráno se to akorát potvrdilo, že trajekty nejezdí. Ale co my? My už měli být v sobotu na Santorini a stále jsme na Krétě? A kde budeme spát, když pro nás v hotelu nebude místo na další noc? Naštěstí to naše milá paní průvodkyně vykomunikovala a vyřešilo se to tak, že jsme v hotelu zůstali ještě další noc. Protože, stejně tak, jak my jsme nemohli na Santorini, tak lidi nemohli ze Santorini na Krétu, pobyty jsme si tedy vyměnili. A modlili jsme se, aby se další den vlny uklidnily a my se mohli plavit, kdyby ne, tak jsme o Santorini zkrátka přišli.....


Kréta - Knossos
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Největší archeologická lokalita doby bronzové na ostrově Kréta. Pravděpodobně se jednalo o správní a politické centrum Mínojské civilizace a kultury. Ruiny města objevil krétský obchodník a starožitník Minos Kalokairinos, v roce 1900 lokalitu odkoupil britský archeolog Arthur Evans, který během několika měsíců vykopal podstatnou část paláce. Lokalitu obývali první neolitičtí osadníci už 7000 let před n. letopočtem. První palác byl postaven v 19. st. před n.l. a jednalo se o mohutný komplex asi 1000 místností různých funkcí provázaných chodbami, připomínající bludiště. Byl rozdělen do čtyřpatrových křídel, které sloužily jako obytné nebo administrativní prostory, či skladiště nebo zásobárny obilí. V komplexu se nacházel i vodovod a obytné místnosti měly také koupelnu. Trůní sál byl vyzdoben malbami fantastických i živých zvířat, lidí a rostlin. V 9. století se obyvatelstvo přestěhovalo do nedalekého arabského města Handaq, nynějšího Heraklionu.


Kréta - archeologické muzeum
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Největší a nejvýznamnější muzeum v Řecku, ale i v Evropě, které vystavuje rozsáhlou sbírku předmětů z mínojského období, zhruba mezi lety 3000 až 1100 př. n. l. - z nejznámějších archeologických nalezišť paláců Knossos, Festos, Agia Triada, Malia či Kato Zakros. K zajímavým exponátům patří fragmenty původních fresek, hliněný disk Festos, který je popsaný z obou stran a jehož písmo nebylo dosud rozluštěno, keramika, zlaté šperky, lovecké a pracovní nástroje. Na jeho prohlédnutí se nechte alespoň 2-3 hodiny, ale pokud se o téma zajímáte, tak více, muzeum je opravdu rozsáhlé a klidně mu můžete věnovat celý den. Tolik času jsme my ovšem neměli, i tak jsme ho prošli celé.


Kréta - Malia
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Jak jsem už psala, díky velkým vlnám jsme byli nuceni strávit na Krétě ještě jeden den, což není žádná katastrofa, ale když se s tím nepočítá, tak je to přece jen trošku nemilá situace. Co si počít s celým dnem, co budeme dělat, když např. Krétu vůbec neznáme a nevíme, kam by se tam dalo jet? Pokud máte tak šikovnou průvodkyni, jako jsme měli my, je to brnkačka :-D. Najala autobus a hurá na celodenní výlet po Krétě, samozřejmě v rámci možností. Jako první jsme navštívili další známé archeologické naleziště ve městě Malia, opět se jednalo o mínojské město s palácem, vykopávky provádí Francouzi a na pohřebišti se nalezl slavný šperk dvou včel nesoucích kapku medu, ten se nachází v Archeologickém muzeu v Heraklionu. Ze všech vykopávek, které jsme viděli, byly tyto nejméně zajímavé, alespoň pro mě, ale cenné budou určitě také.


Kréta - klášter Sv. Petra Selinarise
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Cestou z Malie do Agiou Nicolaou, je u silnice klášter Sv. Petra Selinarise a všichni Kréťané, kteří jednou okolo, tam zastaví, pokud to neudělají, nosí to prý smůlu. Proto je klášter hodně navštěvovaný a ani my jsme ho nemohli minout bez povšimnutí. Klášter byl sice zavřený, byla otevřená jen kaple, ale přesto je zvenčí moc krásný a zahrada okolo něj přímo malebná, plná květin, altánek, moc pěkné zastavení to bylo.




Kréta - Agios Nikolaos
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Poslední navštívené místo na Krétě bylo město Agios Nikolaos. Město bylo založeno roku 1869 na troskách benátské pevnosti Mirabello, při zakládání města spojili s mořem sladkovodní jezero Voulismeni, které se stalo velmi navštěvovanou turistickou atrakcí. Ze dvou stran je jezero obklopeno nábřežím s desítkami taveren, v jedné z nich jsme poobědvali. Ano, určitě se dokážete z tomto městě najíst i levněji, ale okolo jezera to nečekejte, tam je to nejhezčí místo a trochu dražší taverny, ale ne nijak závratně, oběd pro dvě plus jedno pivo asi za 30 euro a to bych řekla, že je na místech s hezkým výhledem zcela běžná cena. Víc jsme se po městečku nepotulovali, protože ono nebylo kam, turistické cetrum je okolo jezera Voulismeni.


Cesta na Santorini
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Po dvou dnech na Krétě jsme se další den konečně nalodili, vlny byly menší, ale byly, takže se loď trochu houpala. Ale ne moc, byl to katamarán, loď velice stabilní, takže tyhle vlny zvládla. Bohužel, nezvládlo to pár lidí uvnitř, takže se blinkalo :-D. Houpání lodi pro mě byla zábava, blinkání lidí už tolik ne, tak jsem neustále přecházela z místa na místo, abych to neslyšela a na konci cesty jsem po houpající palubě chodila jako rodilý námořník :-). Lodě mám ráda a tato mě ohromila svojí velikostí a vybavením, měkká, kožená křesla, rezervovaná na jméno jako v letadle, několik barů s jídlem a pitím, pro obyčejného člověka to dělalo dojem luxusu. Loď byla uzavřená, v průběhu jízdy jsme neměli možnost být na otevřené palubě, asi aby nikdo nevypadl, jede opravdu rychle, ale pár minut před příjezdem a po odjezdu byla paluba přístupná, dalo se udělat pár fotek. Před výstupem jsem také nafotila, jak to vypadá v podpalubí při výstupu z lodi. Je to trošku masakr, masa lidí se dá do pohybu a šup z lodi šup na loď, do toho každý tahá kufry, mezi námi jezdí auta a autobusy, všude fofr a smrad z výfuků...... zrovna tato část nebyla na tom cestování ta nejhezčí, ale jinak bychom se z lodi nedostali. Cesta trvala dvě a půl hodiny, přístav velkých lodí je trochu bokem od hlavního města, autobus nás vyvezl klikatou cestou ve skále do Firy, kde jsme měli ubytování a hned jsme vyrazili za dalším výletem.....


Santorini - hl. m. Fira
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Zdálky vypadají města na Kykládských ostrovech jako hromada bílých stavení bez života, ale opak je pravdou. Nenechte se zmást mými fotkami, snažila jsem se nemít na nich turisty, což je lehké, když fotíte moře přes střechy domů na skalách, po střechách se opravdu moc turistů neprochází :-D Zato v uličkách, tam je husto a nějaký ten snímek pro představu taky dávám. První tři fotky je hlavní náměstí ve Fiře, vůbec mě neoslovilo, taková širší ulice plná restaurací a prodejen, nic víc, snad kromě osla uprostřed :-) Jelikož jsme přišli o jeden den na Santorini a přesto jsme chtěli program dodržet, ubyla nám možnost si Firu projít pomalým krokem a prozkoumat nejen ty hlavní uličky, ale myslím, že jsem o nic moc nepřišla. Hustota návštěvníků je velká, uličky úzké, z obou stran samé obchody a taverny, tak nějak jsem si vůbec nepřipadala jak v Řecku, ale jako ve velkém obchoďáku a ty já zrovna nerada. Ale chtěla jsem vidět Santorini, tak pro to musím něco vytrpět :-D Rychlým krokem jsme se přesunuli k lanovce, chtěla jsem jít původně tím klikatým chodníčkem ve skále, ale nebyl čas, další loď čekala v přístavu a tak se tam i zpět jelo lanovkou. Výlet na Nea Kameni dám samostatně, vychutnejte si pohledy z lanovky na Firu, na přístav, na kalderu.... Na zpáteční cestě jsme nakoukli do Ortodoxní metropolitní katedrály a hurá, pojedeme do městečka Oia, ale nejdřív ten lodní výlet.


Santorini - Palea Kameni a Nea Kameni
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Před třemi a půl tisícem let se v této oblasti odehrála největší sopečná erupce, kterou kdy lidstvo zažilo. A právě tato erupce zahubila mínojskou civilizaci, vytvořila jednotlivé ostrovy a zatopila nově vzniklé kaldery. Bylo vyvrženo 60-100 kilometrů krychlových sopečného materiálu a nadlouho změnila podmínky života na okolních ostrovech. Na pirátské lodi jsme se vydali k horkým pramenům u ostrova Palea Kameni, kde jsou horké prameny zbarvené do hněda, nezapomeňte si vzít staré plavky, ať si nezničíte nové, voda je vysloveně rezavá. Že si půjdu zaplavat k horkým pramenům, to bylo jasné, alespoň na lodi, jakmile jsem hupsla do vody, už jsem ten názor neměla. Vlny se nezdály být velké, ale byly větší, než by se mi líbilo, směrem k pramenům mě odnesly raz dva a jak jsem správně usoudila, stačilo mi stoupnout si na první pevnou zem v hnědé, teplé vodě a pak šup nazpátek, abych měla na návrat dost sil. Nebylo to ani 30 metrů, prý tentokrát zastavila loď opravdu blízko pramenů, ale měla jsem co dělat, abych vlny přeprala, už mi to nebylo příjemné. Později jsem usoudila, že jsem si tenhle zážitek mohla nechat ujít, ale když já musím být u všeho :-D. A proto jsem si musela vylézt i na sopku :-) na Nea Kameni. Sopka je to činná, občas je vidět kouř, tentokrát nebyl, ale teplo jsme z ní cítili. Ačkoli kopec nebyl velký, chůze po sopečném štěrku byla jak za trest, po absolvování jsem vypadala, jak kdybych celou noc rubala v uhelném dole :-D a já si opět nadávala, že musím vylézt všude. Na druhou stranu, když tam nevylezu, nač bych vlastně na ten výlet jela? Konečný dojem z výletu dokonaly vlny, které byly pro takovouhle malou loď dost velké a tak jsme se vždycky přídí hezky vyhouply nad vlnu a prásk dolů do vody, zlilo nás to od hlavy k patě a tak jsem pro tento den od dalšího koupání upustila, ono taky nebylo kdy, čekal nás západ slunce nad Oiou.


Santorini - Oia
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

A je to tady, ten slavný západ slunce nad Oiou, není prý krásnějšího :-D Nejdřív musíte vzít na vědomí, že nejste sami, kdo chce západ slunce vidět, jsou to všichni turisté, kteří tady právě bydlí a pak všichni turisté z okolních městeček, kteří přijedou auty a autobusy, tak jako my a velice pravděpodobně i ti, kteří vystoupili z těch obrovských zámořských lodí. Takže masakr. Opět se nedejte zmást fotkami, fotila jsem scény bez lidí nebo jsem je vystřihla :-D, pokud mi moc překáželi. 20 minut před už byly na západní straně davy lidí, kteří se mačkali v úzkých uličkách, samozřejmě, že pohodlnější (ale dražší) to měli ti v restauracích a pohodové to měli ti, kteří na západním svahu bydlí v hotelu nebo je to jejich domov. Na radu paní průvodkyně, jsme někteří z nás, nezůstali nahoře na kopci, ale vydali jsme se kamenným chodníkem dolů, do přístavu. Zhruba tak do poloviny. A dobře jsme udělali, za prvé nás tam bylo jen pár, žádná tlačenice, nikdo nikomu nepřekážel při focení, za druhé jsme západ slunce viděli úplně stejně jako ti nahoře a za třetí, nikdy bych tak krásně nenafotila pohled na domečky na stráni, např. oba dva mlýny byly vidět ze shora minimálně, ale z chodníku to byl moc hezký pohled. A samotný západ slunce? Ale nic moc, byl mírný opar, žádný mráček, aby to udělalo trochu dramatickou scénu, a tak v dáli pomalu upadala červená kulička do moře a bylo po všem. Mým turistickým foťákem to ani nejde nafotit, fotky jsou jen tak pro představu a můžu vám říct, že mám z domova mnohem víc krásnějších západů slunce, než byl tento a že těchto slunečných, bez mráčků, bude v sezóně většina. Ale dokud to člověk neuvidí, neuvěří, v každém případě jsem moc ráda, že jsem u toho byla, určitě by to ale bylo zajímavější, kdyby byl na obzoru nějaký mrak anebo tak nějak podobně. Nakonec dávám pár fotek toho návalu lidí, byli na chodnících, byli na Benátské pevnosti, byli všude. Jsou tam i fotky z návratu, v jedné hlavní uličce jsme šli hodně pomalu, ale šli, dost často jsme taky stáli a čekali, až se lidi před námi dofotí a uvolní cestu, ale protože neustále fotili všichni, tak jsme místy víc stáli než šli..... nedalo se nic dělat, i my byli turisté a i my jsme fotili.


Santorini - Rudá pláž
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Santorini jsme opouštěli hned druhý den, ale po ránu jsme ještě zajeli k archeologickému nalezišti Akrotiri, které se nachází blízko slavné Rudé pláže. Já jsem tentokrát archeologii vynechala, měla jsem za sebou dvoje vykopávky a jedny před sebou, stačilo mi to, i když tyto jsou moc hezké. Tomuto nalezišti se přezdívá řecké Pompeje, jsou nejvíce zachovalé, po erupci město zasypal prach a tak se dochovaly až do současnosti. Pozůstatky lidí se tady ale nenašly, pravděpodobně stihli odejít, pokud je zlý osud nedohnal někde na moři. Ale nemůžu být všude a Rudá pláž lákala. Přišli jsme z té méně přístupné strany, takže jsme lezli cestičkou mezi rudým kamením, jen abychom ji viděli. Od té doby, co na Zakynthosu na pláži Navagio spadlo kus kamenné stěny, i tady se kus skály sesypal, což jsem ale zpočátku nevěděla ani neviděla, je tedy i na tuto pláž zpřísněný přístup a to na vlastní nebezpečí. V minulosti tam byly slunečníky a spousta lidí, v době naší návštěvy tam bylo liduprázdno, pravda, byli jsme tam brzy po ránu, ale i tak by tam něco zůstalo, nebylo tam vůbec nic. Prý je tam koupání zakázané, nevím, to jsem asi přehlédla :-) takže je vám jasné, že jsem se koupala :-) Moře bylo klidné, pláž posetá rudými a černými lávovými kamínky a pískem, do výšky se vypínala rudá skála, byl to velice impozantní pohled, jen po ránu byla celá ve stínu a tak fotky jsou nic moc. A až doma na fotkách jsem si všimla, že část skály je tady také vysypaná směrem k pláži, takže tam ten zákaz koupání jisto jistě bude. A pak už hurá do lodi a na Paros, opět jsme jeli na Santorini Palace.


Paros - hl. m. Parikia
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Po Santorini jsem nevěděla, co mám čekat od ostrova Paros, na kterém jsme měli strávit dalších pár dní, tudíž jsem se těšila tak přiměřeně. V přístavu byl chaos a ruch, to je všude, za pár minut po přistání přijela taková autokára :-) že prý naloží všechny naše kufry a odveze je do hotelu. Škoda, že jsem to nevyfotila, ale tam se všechny kufry zkrátka nemohly vejít. Skoro vešly, ale já jsem ten svůj raději těch 250 metrů do hotelu táhla za sebou na kolečkách, měl jen 10 kilo a jeho naložení na nejvyšší bod kufrové pyramidy mi nepřišlo jako rozumný nápad, chtěla jsem se s ním ještě v budoucnu setkat :-). Křižovatce v přístavu vévodí větrný mlýn, procházeli jsme úzkými uličkami a já jsem začala cítit to pravé Řecko. Tak tady to bylo ono :-) na tohle jsem se těšila. Na poklidné městečko plné bílých domečků s modrými okenicemi, kamennými uličkami a spoustou kvetoucích buganvilií, město, kde lidé ještě bydlí a není to jen letní letovisko, ano, přesně tohle jsem chtěla. Fotky jsou ze dvou pláží, které obklopují Parikii a z těch hlavních tras u moře a dvou hlavních kostelů, bílá zákoutí a další zajímavosti dám samostatně.


Paros - Parikia bílá
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Město Parikia má několik částí, staré město okolo původního hradu je plné úzkých uliček, všechno bílé, modré nebo zelené okenice a dveře, rozkvetlé buganvilie a oleandry, sem tam ibišek, klídek a pohodička. A protože v téhle čtvrti lidé i bydlí, tak se mi tam běžně stávalo, že jsem na svých ranních procházkách naprosto prázdnými uličkami potkávala řecké babičky a dědečky a bylo by opravdu neslušné, abych je nepozdravila, takže Kalimera a milý úsměv jsem si po ránu zopakovala několikrát. Dokonce i ty hlavní uličky, kde bylo více obchodů, byly sice přes den a večer plné lidí, ale nepůsobilo to na mě přecpaně a obchody nebyly tak výrazné a nebylo jich tolik, jako na Santorini, kde jsem si připadala jako v obchoďáku. Druhá část města je samozřejmě už trochu modernější, u pobřeží jsou vily s apartmány, to mi stačilo vidět jen jednou, ale do těchto uliček jsem se vracela kdykoli to bylo možné, tak se pokochejte se mnou :-) a všimněte si, že na těch fotkách opravdu nemám skoro žádné lidi. Ne, nečekala jsem, až zajdou za roh, zkrátka tam nikdo nebyl, tak klidné bylo město po ránu.


Paros - Parikia západy slunce
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Nejen na Santorini se dá zhlédnout krásný západ slunce, řekla bych, že krásné jsou všude, kde je jako kulisa moře, takže i na Parosu. Dávám dva, první jsem fotila v zátoce s mlýnem v pozadí a druhý z restaurace, kde jsme byli na večeři. Mám i třetí, ale ten bude součástí výšlapu ke klášteru a dám ho samostatně. A po pravdě, ten mlýn, který má v pozadí slunce, patří asi k mé nejpovedenější fotce západů slunce vůbec, i když na Santorini se mi mlýn také povedl, tenhle má pro mě větší kouzlo.





Paros - výlet po ostrově - mramorový důl a Piso Livadi
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Jeden den jsme věnovali výletu po ostrově Paros, začali jsme u starého, již v antice používaného mramorového dolu, dnes jsou tu už jen zbytky šachet a ruiny obydlí různého stáří. Pak jsme jeli do bývalého hlavního města Lefkes (dám samostatně), potom do městečka Piso Livadi a nakonec jsme se zastavili v městečku Naoussa (dám také jednotlivě). Takže tady je směs fotek z dolu a z Piso Livadi, protože jich moc nemám. V Piso Livadi jsme si udělali pauzu kvůli plavání, protože při poznávačkách se musí využít každého zastavení u moře, nemáme téměř žádnou možnost ležet celý den na pláži, a před odjezdem a po návratu z výletu jsme často už nestíhali koupání v Parikii. Městečko jsme nijak zvlášť neprošli, šli jsme se koupat :-) takže jen pláž u přístavu, tavernu na křižovatce (někdo víno, já pivo) a malý kostelík na vršku a za ním překvápko - malá, kamenná pláž, do které narážely vlny více, než do té v přístavu. To bylo moc romantické.


Paros - Lefkes
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Lefkes je původní hlavní město Parosu, neleží u moře, ale v centru ostrova a také si zachovalo svůj osobitý ráz a bílou kykládskou architekturu. Městu vévodí byzantský kostel Nejsvětější trojice (Agia Triada) a samozřejmě úzké, bílé uličky, malé taverny, kostelíky, olivové háje a větrné mlýny. Z kopců nad městečkem je krásný výhled na moře i na nedaleký Naxos, ale tak vysoko jsme nebyli, abychom na něj dohlédli, viděli jsme jen na moře.



Paros - Naoussa
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Poslední navštívené město na Parosu byla Naoussa, malebné, přímořské městečko, prý hezčí než Parikia. Možná ano, možná ne, ale určitě má hezčí přístav, který je obklopený bílými kostičkami malých domků a početnými tavernami a bary, večer to tam musí hezky žít. V přístavu se nachází zbytky benátské pevnosti, kterou kdysi dobyl slavný pirát Barbarossa (Rudovous). Dlouho jsme se zde nezdrželi, jen si prohlédnout centrum, přístav a pevnost, podruhé jsme odtud odjížděli na Mykonos, takže to bylo spíš ve spěchu, ale hned jsme zaregistrovali na náměstí pekárnu a cukrárnu, šli jsme tedy něco smlsnout. Pekárna byla úžasná, v jedné části prodávali i vařené jídlo, v druhé pečivo, dortíky a zmrzlinu. Ochutnala jsem croissant plněný višněmi a košíček s pudinkem a jahodou, obojí bylo skvělé. A proč jsem neochutnala třeba baklavu? Měli hodně druhů a tvarů, radost pohledět, ale protože ji znám, tak vím, že je pro mě moc přeslazená. Zpáteční cestou do Parikie jsme se zastavili naproti u kláštera Sv. Jana, který je naproti Naousse, za klášterem se nachází krytá klášterní zátoka s pláží.


Délos
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Další výlet byl na Mykonos, cestou jsme se stavili na ostrově Délos, které je na dohled od Mykonosu a má velice dlouhou historii. V antické řecké mytologii se stal Délos místem, kde se narodila Artemis a Apollón. Byli dětmi Dia a titánky Létó. Diova žena Héra se dozvěděla o záletech svého manžela a tak se stalo, že nikdo nechtěl poskytnout Létó útočiště, aby se nevystavil hněvu Héry. Zeus tedy zakotvil na ostrově a Létó porodila dvojčata, ale musela slíbit, že Apollón postaví na ostrově chrám. Ostrov se narozením Artemis a Apollóna stal svatou půdou - ženy zde nesměly rodit a také zde nebylo dovoleno umírat. Tolik mytologie a historie je dále taková, že Délos byl obydlen již 3000 let před n.l., žili zde Kárové, Mykéňané, Iónové... našlo se zde nadprůměrné množství mykénské keramiky a v antickém období byl významným náboženským a obchodním centrem. Od roku 1872 zde probíhají vykopávky a celý archeologický park je zapsán na seznamu UNESCO. Odkryté město je opravdu rozsáhlé, opět je potřeba několika hodin, než si to celé projdete, kdo chce, může si vylézt na nejvyšší horu Kynthos, kde se nachází zbytky Diova chrámu. Bylo horko jak v pekle, řekla jsem - nejdu, opravdu nemusím být všude :-) A jak to dopadlo, asi tušíte :-) pod kamenným chodníkem jsem si to rozmyslela a šla a nadávala jsem si, protože chodník byl z nepravidelných kamenů, člověk se musel pořád koukat pod nohy, aby se nepřerazil, dolezla jsem nahoru uhnaná, zpocená, žíznivá.... abych viděla jediný vztyčený sloup a spoustu kamení okolo. A dobře mi tak, měla jsem zůstat dole :-) jenže to bych pak neměla ten krásný rozhled po celém ostrově, nedohlédla na nedaleký Mykonos s nezanadávala si, když jsem lezla dolů, protože po těch nepravidelných schodech se šlo dolů ještě hůř než nahoru. V areálu se nachází i muzeum se spoustou nálezů a hlavně soch.


Mykonos - hl. m. Mykonos / Chora
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Mykonos - ostrov, který si oblíbili boháči a celebrity, od toho se odvíjí i ceny, ale samozřejmě, že zde najdete i dostupné zboží a služby, dát si zmrzlinu nebo sklenku vína vás neporazí. Hlavní město Mykonos jinak také Chora (jako na spoustě dalších ostrovů) je opět celá bílá, nejtypičtější fotkou z Chory je skupina mlýnů Kato Myloi, Z původních 20 je jich nyní 7, poslední z nich - Geronymos - mlel mouku ještě v šedesátých letech min. století. Na návštěvu Chory jsme měli, samozřejmě, omezený čas, a tak jsme šli tou nejkratší a nejlidnatější cestou a teprve tady jsou úzké uličky :-) plné obchodů a taveren, do toho proud lidí valící se proti sobě, kdy se opravdu vyhnete jen jeden proti jednomu, o nějakém předbíhání se vám může zdát, zkrátka se třetí vedle těch dvou už nevejde :-D. Když projdete touto nejstarší částí města, tak se dostanete do části zvané Malé Benátky a to už vidíte na kopečku slavné mlýny. Udělat fotku všech mlýnů bez lidí, to bych tam musela přijít v 7 ráno a ne ve 2 odpoledne, ale s tím jsem počítala. A abychom si na chvíli připadali jako ti boháči :-D :-) tak jsme si v té nejdražší benátské čtvrti, s výhledem na mlýny, dali nějaké to pití.... 7 euro na pivo to spravilo a asi to bylo moje nejdražší pivo v životě :-) ale proč ne, pravděpodobně jsem tam byla poprvé a naposledy. V Choře je hodně kostelů, jak ortodoxních, tak katolických, nafotila jsem jich jen pár, ale hlavně ten nejznámější - Paraportiani. Kostel Panagia Paraportiani se stal slavným daleko za hranicemi ostrova i celého Řecka. Kostel stával u vchodu do středověké pevnosti Kástro. Srdce komplexu tvoří kaple Agios Efstathios, kterou obklopují Agios Anargyros, Agios Sozon a Agia Anastasia. Na nich stojí pátá kaple Panny Marie, připomínající dóm. Jednotlivé kaple na místě vyrůstaly postupně napříč několika staletími. Nejstarší pochází ze 14., nejnovější ze 17. století. I díky tomu Panagia Paraportiani působí nesourodě a asymetricky - v komplexu se prolíná několik architektonických stylů. A i když se to moc nesluší, nedalo mi to a při odchodu v přístavu jsem nafotila nějaké soukromé jachty, na jedné zrovna personál naléval víno lidem na lodi, no řekněte, vy byste se nechtěli tak týden plavit od ostrova k ostrovu na takovéhle nádheře a užívat si pohodičky? Já hned :-D :-D Tak a zpět na zem... jo, ještě bych zapomněla, další atrakcí Chory je pelikán Petros, prý ho někdo zahlédl až kdesi za mlýny, my ho tedy neviděli, ale prý nějak nebyl v kondici, no už má taky svůj věk a ani se mu nedivím, celý den ho očumují stovky lidí, tak pelikána někdy příště. A mimochodem, není to ten původní z padesátých let, který tam asi zabloudil a zůstal, je to už asi pátá generace, ale to víte, atrakce je atrakce.


Antiparos
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Jak z názvu vyplývá, je to ostrov proti ostrovu Paros, tudíž Antiparos. Ostrov je velice poklidný, je na něm pár městeček a vesnic, uprostřed krápníková jeskyně, pár pláží a blízko něj malý ostrůvek Despotiko, kde se také nachází areál s vykopávkami. V městečku jsou zbytky starobylého kastra (hradu), který byl kvůli obraně postaven do čtverce, vysoké zdi po obvodu a obytné části přístupné pouze zevnitř dvoru. Uprostřed je kostelík, zřícenina věže, stará studna, vstupuje se tam kamennou gotickou bránou. A to bylo v podstatě všechno, co se dalo na Antiparu vidět, byla tady ale neskutečně líná pohoda, po návštěvě jeskyně a procházce městem jsme jen tupě seděli v taverně, pili pivo nebo vínko a těšili se na zpáteční cestu lodí, která byla taková ta malá, turistická, nahoře otevřená paluba, vítr vlál ve vlasech a po okolních skalách se to hemžilo osamělými kostelíky, zkrátka, naprostá paráda.


Antiparos - krápníkové jeskyně
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)

Zhruba uprostřed ostrova, který je malý, má cca 35 km čtverečních, se nachází jeskyně. Hledala jsem její název, ale když jsem si nechala přeložit nápis před jeskyní, přeložil mi to pouze jako jeskyně, takže asi žádný název nemá. Je hluboká téměř 100 metrů, až na dno se dostanete po 1330 schodech, vlhkost je extrémní, schody jsou mokré, zábradlí je mokré a než slezete dolů, tak budete mokří taky.... a co teprve nahoru :-D opět jsem si nadávala, že musím vlézt všude, že jsem už stalagnity a stalaktity ve svém životě viděla, no jo, jenomže ne v Řecku a proto jsem tam šla. Samozřejmě, že je zakázané krápníky jakkoli poškozovat, lámat nebo po nich čmárat, ale když vidíte nápisy z roku 1776 nebo 1888, pak už na vás, více než vandalství, dýchne historie. Od jeskyně, která je téměř na vrcholku kopce, je krásný výhled na krajinu a na moře, cestou jsme viděli hodně větrných mlýnů a zastávka byla i u ostrůvku Despotiko, ale vykopávky tam nejsou