Indiánka

Jako únorové téma jsme zvolili indiánku a já se zaradovala, že můžu konečně použít panenku Pocahontas, kterou jsem dostala od kolegyň k jedněm narozeninám a sice na ní mám i moderní šaty ušité, ale na indiánku se hodí nejlíp. Myslela jsem si, že dnes, v době internetu, kam si chodím pro veškeré informace, které potřebuji, snadno najdu galerii indiánských obleků, abych se inspirovala a abych nebyla závislá jen na sérii filmů s Vinnetouem. Ó jak jsem se mýlila :-)) a tak jsem musela vzít zavděk Ribbanou a Nšo-či a stvořila jsem něco mezi filmovou vizí a mojí fantazií. Asi to není to, co opravdu indiánky nosily, ale o přesnou kopii tady nejde, takže jsem možná zdobila víc, i když v porovnání s filmy je to asi tak akorát.

Na šaty a boty jsem zvolila tenkou jelenici, látky jsem ani nehledala, jelenice mi přišla jako nejvhodnější materiál, nevím, jestli už tenkrát tkaly, ale kůži ze zvířat používali určitě. Šil anebo vyšíval jste někdy někdo na jelenici? Pokud ne, tak to nedělejte, není to dobrý nápad, je pružná, pevná a jehla po ní pěkně klouže, takže takovéhle šití je o nervy, ale už jsem začala, tak jsem tu trochu vyšívání i dokončila. Naopak, moc pěkně se z ní stříhají třásně, kterými jsem dozdobila živůtek. Vlasy a šaty jsem přepásala upletenou copánkovou šňůrkou z barevných bavlnek. V ruce drží indiánský lapač zlých snů, který jsem udělala z drátu, obaleného bavlnkou, výplet uprostřed má za úkol chytit zlý sen a nepustit ho do hlavy spícího. Dokonce i barva hraje roli, tato světležlutá znamená radost, optimismus a štěstí.