Tak to je ale těžká otázka, já totiž poslouchám kdeco. Třeba dechovku? Že bych si ji cíleně doma pouštěla, to ne, ale na co chcete tančit třeba na bále? No na dechovku, to je jasný, takže musím říct, že i dechovku, když je k tomu ta správná příležitost. Řeknu vám tedy, co vůbec nemusím poslouchat a co nemám ráda, jsou to vlastně jen dva-tři druhy hudby a první je opera. Asi na ní nemám uši nebo co a tak velice důsledně přepínám program, když už náhodou někde na ní narazím. A stejně takhle přepínám, když slyším hip hop, techno nebo rap, někdy se v tom duc duc sice dá poznat i melodie, ale na to nemám nervy, abych to v tomhle žánru ještě objevovala.

Z toho by se logicky dalo předpokládat, že nemám ráda ani vážnou hudbu. A já ji kupodivu ráda mám, ne všechno, ne dlouhé opusy a symfonie, to pro mě není, ale spíš kratší kousky a ty veselejší, jestli to můžu o téhle hudbě říct, že je veselá. Absolutní můj oblíbenec je Vivaldi, za ním následuje Mozart, sem tam si pustím i Bacha a Čajkovského. Dokonce můžu i některé předehry k operám, asi spíš ty známé, ucho si už zvyklo. Vážná hudba ale stojí přece jen na okraji mého zájmu, opravdu jen sem tam něco si poslechnu. Hodně mi ji přiblížila i Vanessa Mae, je to dáno tím, že aranžmá slavných a vážných melodií jsou v jejím podání mnohem veselejší a razantněji, trochu s rockovým nádechem. Nicméně i díky tomu jsem schopná občas nějakou tu vážnost si pustit.
A abych nezapomněla na dalšího oblíbence, který se těžko zařazuje, je to Yanni. Těžko říct, kam s ním, je to asi jako s Vanessou, hraje ale na klavír, hraje klasiku, ale velice upravenou, nebo orchestrální kousky s doprovodem zpívajícího ženského sboru, je to aktivní, veselé, rockové, rozhodně vás to zvedne ze židlí.


Operety už můžu víc, je to trochu lehčí žánr než opery, sice je nijak nevyhledávám, ale když mě nějaká v televizi zaujme, je velká pravděpodobnost, že nepřepnu.

Jazz není taky moje parketa, ale nedávno jsem vydržela koukat na živý koncert Bobyho McFerrina skoro 2 hodiny a moc se mi to líbilo. Zase záleží na tom, jestli mě to zaujme nebo ne.

Country - jak které, trampské písničky odjakživa patřily k táboráku a hodně jich znám, ale jinak si je moc nepouštím. Country taky poslouchám, někdy i naživo, třeba na nějakém koncertu, ale ve volném čase si ho nepouštím. Z moderního country nemám ráda ty sladký americký chlápky ve stetsonech, jak se usmívají zářivým úsměvem od ucha k uchu a tak trochu se mi zdá, že ječí, kvičí nebo nevím, jak mám nazvat jejich afektovaný zpěv. Tak to mi tahá uši dokonale, to přepínám.

A dostáváme se k tomu, čemu dávám přednost, asi to bude rocková muzika a určitá část středního proudu. Ale taky šedesátá léta, písničky z muzikálů, spíš těch starších. Co nejvíc?

Daniel Landa
Aerosmith
Aerosmith - oficiální stránky Sony Music
Guns n roses
Bryan Adams
Richard Müller
Anastacia
Maroon 5
Sting
Morcheeba
Nirvana
Ricky Martin
Gloria Estefan
Olympic
Huey Lewis
Electric Light Orchestra
Beatles

to je jen pro představu, klidně poslouchám i Spálenýho, Zagorovou, Spice Girls, Elán, Turbo, Palečka a Janíka, Suchýho a Šlitra, Phila Collinse, Ozzyho Osbourna, Deep Purple i Led Zeppelin, zapomněla jsem na hromadu dalších, ale to se nedá všechno ani vyjmenovat.

Když to shrnu, tak pokud to nepřipomíná operu či výše zmíněné pány ve stetsonech či poskakující mladíky vyrážející ze sebe slova, schválně neříkám zpívající, protože to nepovažuji za zpěv, tak vlastně poslouchám všechno ostatní.