Adventy - výlety za vánoční atmosférou



Výlety nějak přibývají a tak jsem se rozhodla dát adventním výletům samostatnou stránku. Baví nás jezdit po okolních státech a dívat se, jak se u nich slaví a zdobí Vánoce. Vždy si přivezeme nějaké maličkosti, ale hlavně ochutnáme místní speciality a uděláme si pohodový čas.




3. 12. 2016 Advent v Krakowě, Polsko

Galerie z adventu (klikněte na obrázky)


Už dlouho jsem se chtěla podívat na nějaký advent do jiné země, než je Německo nebo Rakousko. A protože jsem v Polsku ještě nebyla, tak letos jsme to konečně zrealizovali. Z Ostravy je to 130 km po dálnici, velice příjemná cesta, a to, že jsme jeli až z Ostravy bylo docela fajn, kdyby se jelo z Prahy, byl by to docela dlouhý výlet. Krakow je starodávné město, významné město, kde se korunovali králové až do roku 1734. Najdou se zde zbytky opevnění s gotickou stavbou Barbakán, která měla okolo sebe příkop, do dnešních dní se zachovala už jen část opevnění, hned naproti Barbakánu se nachází Floriánská brána, kterou se vchází na pěší zónu směrem od nádraží. Na Krakovském rynku, uprostřed, je stará tržnice Sukiennice, slouží dodnes, jen s tím rozdílem, že kdysi se zde prodávalo sukno, dnes spíše dárkové předměty a věci z jantaru. Uprostřed náměstí je také čtverhranná hradniční věž a na opačném konci Mariánský kostel, odtud jsou snímky shora na náměstí. Ten je zvláštní tím, že nahoře, na věži, slouží hejnal (trubač) a to na památku pověsti, kdy zde byl zabit tatarskými vojsky trubač ve chvíli, kdy troubil na poplach. A protože svoje troubení nedokončil, dodnes současní trubači troubí píseň, která náhle, kdesi uprostřed ustane. Krátkou procházkou z náměstí se dostanete na Wawelské návrší, na kterém se vypíná Katedrála Sv. Stanislava a Sv. Václava a hned vedle Královský hrad na Wawelu. Katedrála sloužila jako korunovační kostel a je zde pohřebiště polských králů, duchovních a známých osobností. Z hradu na druhé straně se díváme na řeku Vislu, je zde také Dračí jáma (od dubna do října je možno sestoupit do podzemí), podle pověsti zde draka usmrtil rytíř Krak, podle kterého nese město jméno.
Samotné trhy připomínají spíše ty naše, nejsou tak okázalé a nazdobené, je to trochu střídmější, ale stále moc pěkné. Ve stáncích byla keramika, sladkosti, dřevěné věci, vánoční dekorace, jídlo a pití, i když k tomu pití.... chtěli jsme si dát jejich svařák a byly tam asi 4 takové velké sudy jako stánky, kde se naléval svařák a fronty a fronty. Tak jsme chodili od jednoho k druhému a moc se nám nechtělo ty fronty stát, že jsme si nakonec sedli v kavárně na náměstí a dali si svařák tam. Takže škoda, že tam těch osvěžoven nebylo víc, zažila jsem spoustu trhů s hromadami lidí, ale tak dlouho jsme na něco k pití nečekali nikde, možná podcenili nával Čechů :-), těch tam bylo opravdu dost, češtinu jsme slyšeli všude. Přes den jsme měli jak sluníčko, tak zataženo, moc vánoční atmosféra to nebyla, ale když se setmělo, tak už to kouzlo zafungovalo a bylo tam moc příjemně. A abych nezapomněla, tak jsme museli ochutnat tradiční kulaté krakovské preclíky neboli obwarzanki, připomínalo mi to víc, než náš preclík spíše takový smotaný rohlík, nicméně byl moc dobrý :-).


2. 1. 2016 Výstava betlémů ze sbírky a tvorby rodiny Votrubových z Roztok u Prahy

Galerie (klikněte na obrázek)


Na tuto výstavu jsem nestihla jít v době adventu, ale stihla jsem to ještě v čase povánočním, tak přináším malou reportáž. Výstava se konala v areálu kostela Panny Marie Sněžné a kdysi jsem na ní už byla, ale tentokrát z jiného důvodu. Z rodiny Votrubových znám totiž posledních pár let jejich dceru Helenu a když jsem zjistila, že se celá rodina věnuje betlémářství, tak jsem to musela vidět. Betlémy nejen sbírají, ale i tvoří, pan Votruba hlavně ty ze dřeva, maminka háčkované, vlněné a textilní a Helena se nebrání žádné nové technice, takže jsou tak malované a ryté na sklo, korálkové, z těsta, látkové nebo dokonce i gumičkový a sestra pomáhá s technickými věcmi. Největší betlém je dřevěný, mechanický, který vyrobil pan Votruba a je opravdu krásný, několik desítek postaviček se tam hýbe, takže u něj vydržíte stát několik desítek minut, než objevíte všechny hýbací věci. Betlémy jsou tam tedy i od jiných autorů, je tam hodně papírových, ale i dřevěných, z těst, z moduritu, a opět korálkových a textilních, zkrátka, je na co se koukat. Letos už to nestihnete, ale první adventní sobotu se výstava otevírá znovu.


12. 12. 2015 Advent v Regensburgu

Galerie z adventu a z obchodů s miniaturami (klikněte na obrázky)


Letošní adventní výlet byl do Regensburgu, česky do Řezna, a byla to moc hezky strávená sobota. Regensburg je město s dvoutisíciletou historií, takže je tady k vidění spousta starých památek, v historickém centru je asi 18 kostelů, některé z nich se opravdu vyplatí navštívit. Popisky u fotek nemám, vyjmenuji je alespoň tak, jak jsou seřazeny za sebou. Přes Kamenný most (1135-1146) vedla naše cesta do města, protože výstup z autobusu byl právě na druhé straně mostu. Most je sice hodně starý, ale momentálně se rekonstruuje a já jsem nabyla dojmu, když jsem po něm šla, že už nejdu po tak starém mostě, dlaždice byly vyměněné, zábradlí postavené z nového kamene, takže staré zůstaly jen oblouky. Na konci mostu stojí jediná zachovalá mostní věž Brückturm (z původních 3), u mostu je také nejstarší výrobna klobásek v Bavorsku Wurstkuchl, ve 12. st. sloužila jako vývařovna pro dělníky, kteří stavěli kamenný most, ale přežila do současnosti také díky přístavním dělníkům a opravdu vyhlášenými domácími klobáskami se zelím a hořčicí. Za mostem se dostaneme do Goliášovy ulice, na domě je namalovaný David a Goliáš a o kousek dále je pozůstatek 2 tisíce let starého opevnění z roku 179 n.l., brána Porta Praetoria. Další zbytky opevnění můžete potkat po celém městě, jsou to už spíše fragmenty, které vyčnívají z mnohem mladších domů, které na nich byly postaveny. Kostel Niedermünster je ta žlutá budova s 2 věžemi, dva obrázky jsou z interiéru. A hned vedle je Katedrála Sv. Petra, my jsme k ní přišli zezadu, takže jako první vidíte zvonici. Katedrála má jednu zvláštnost a to, že má uvnitř kostela studnu, je zde pohřbeno několik biskupů a má velice zajímavý vstupní portál, bohužel také momentálně v opravě, tak ten pohled nebyl tak pěkný. Hned naproti katedrále je Císařská kašna s orlicí a když jsme prošli další ulicí, byli jsme na náměstí Neupfarrplatz s kostelem Neupfarrkirche uprostřed, okolo se nacházely vánoční trhy. Socha krále Ludvíka I. se nachází vedle katedrály, okolo které jsme šli ten den několikrát (info stánek je právě na tomhle náměstí) a pokračovali jsme k zámečku Thurn Taxisů, kde se nacházel další trh, nazvaný romantický, byl největší ze všech a platilo se zde vstupné, docela vysoké - 8,5 Eur na osobu, ale je to dáno tím, že se to koná v soukromém areálu a rodina Thurn Taxisů zde opravdu bydlí, takže jsou zpřístupněny jen některé části budovy (muzeum, kavárna), ale v okolním parku a na nádvoří byly stánky všude. Hned vedle zámku je zvonice, která patří k Bazilice Sv. Jermama (St. Emmeram), ta stojí za zhlédnutí, je krásně barokně vyzdobená a v katakombách jsou ostatky svatých, hrobky a sarkofágy. Souběžně s hlavní lodí baziliky je další kostel a to kostel Sv. Ruperta, vchod do obou kostelů je z původní dvoulodní haly, která zanikla a zůstala tak otevřená chodba s románskými okénky. Vysoká béžová věž je stará radnice a další trh na náměstí Haidplatz a dokonce se mi podařilo vyfotit věžový dům particijský dům Baumburgerturm ze 13. st. (ten růžový na konci ulice) a přes Radniční náměstí s dalším trhem jsme se vrátili zpět na náměstí Neupfarrplatz, kde se nachází i obchodní dům Kaufhof, kde jsme povečeřeli něco jiného, než klobásu, tu jsme měli na oběd, a nakoupili gluhwine a borůvkový punč na doma. Před mostem jsme si koupili naši poslední pochoutku a to sněhové koule, jsou opravdu veliké, mají průměr asi 12 cm a jsou v několika příchutích. A ještě jedna důležitá informace pro milovníky miniatur a panenek, až půjdete od katedrály na náměstí Neupfarrplatz, jděte ulicí Kramgasse, je tam několik obchůdků se suvenýry a miniaturami, určitě vás nákup nemine, tak jako nás :-). Pravidelným suvenýrem jsou hrnečky na víno a na punč, přivezla jsem tři a to jen proto, že k večeru už bylo u stánků tolik lidí, že se mi nechtělo prodírat davem a vracet poslední hrnek.... tak mi zůstal, byť není přímo vánoční.


13. 12. 2014 Advent v Drážďanech 2

Galerie z adventu


V Drážďanech na adventních trzích jsem už byla, ale vůbec mi nevadilo jet znovu, protože minule jsem neprošla všechny a chtěla jsem si zase vyfotit ty úžasně ozdobené střechy stánků. Letos jsme tedy začali na druhém konci, v Innere Neustadtu, to je část města za mostem Augustus, který vede z Theaterplatz, místa, na které se dostane úplně každý, kdo si projde historickou část Drážďan. Co nám tedy vůbec nepřálo, to bylo počasí, v Čechách byla nebývale teplá sobota, slunečno a 12 stupňů, v Drážďanech 7 a pršelo.... a vydrželo to opravdu celý den, takže to nebyla ta nejhezčí procházka po městě, promokli jsme, nechtělo se nám manipulovat s deštníky mezi tou hromadou lidí, což byl druhý problém, lidí spousta, deštníky, mokro....
V Innere Neustadt, přímo za zlatou sochou saského kurfiřta Fridricha Augusta I., začínaly Augustovské trhy a hned na ně navazovaly barokní, ale v podstatě to byl jeden a ten samý trh. Barokní náladu měly vytvořit stánky, které byly zahalené v bílém baldachýnu, nahoře měly zlaté koule, uprostřed trhu byl nazdobený modrý strom... tomuto trhu se taky někdy říká mezinárodní nebo internacionální, proč? Protože právě tady, co stánek, to jiná národnost a tak jsme tady viděli 3 české stánky, dva s ozdobami, jeden s trdelníky, autentické jídlo a výrobky z Afriky, z Mexika, z Peru, z dalších částí Evropy, bohužel si nepamatuji všechny. V jisté chvíli jsme hledali záchod a našli jsme ho ve starším obchodním centru, byl suterénu a když jsme vyšli, koukáme, co to tam ještě je a on to bleší trh. Koupila jsem si na něm dvě postavičky Louskáčka za euro padesát, to bylo radosti, nového bych si ve finále koupila stejně, ale stál by nejméně 5 euro jeden :-).
A pak hurá přes most na Středověký trh, pak se podívat k Zwingeru, prošli jsme slavným a nejstarším trhem Striezelmarkt, ale tam bylo tak nacpáno, že opravdu jen prošli, ani pořádně fotit se nedalo, musí mi stačit fotky střech z minula... a usušit jsme se šli do obchodního domu Karstadt, jediné suché místo široko daleko. Na Prager Strasse byl taky moc hezký trh, svezli jsme se na ruském kole a už byl čas na návrat. Opět jsme obešli Striezelmarkt, ale z druhé strany a byly před námi poslední dva trhy - na náměstí Neumarkt a u kostela Frauenkirche. První je také historický, zhruba z přelomu 19. a 20. století, ten u kostela je zcela klasický a protože se táhne od kostela ulicí Munzg. až k terasám (odkud je krásný výhled na řeku Labe i na město), je tady nejhezčí výzdoba, která je natažená mezi domy. Letos jsem si přivezla jen dva hrníčky, jeden ze Striezelmarktu, ten už mám, ale druhý právě z Neustadtu, z Augustus Markt. A pro ty, co s námi nebyli, nějakou tu mňamku a lahev Gluhweinu :-). A to byl konec výletu, který byl sice upršený, ale my jsme si ho přesto docela užili.


21. 12. 2013 Advent v Berlíně

Galerie z adventu


Advent v Berlíně.... už o něm mluvíme několik let, tak konečně letos jsme to zrealizovali. Zcela obecně - trhy v Berlíně mě nijak zvlášť nenadchly, vlastně musím říct, že byly jedny z nejslabších, nějak mi tam chyběla ta pravá vánoční atmosféra, trhy daleko od sebe, nemám ráda nával, ale tady bylo opravdu málo lidí, čekala jsem víc ...... ale jako výlet to bylo bezva a jsem ráda, že jsme se tam podívali. Berlín je velké město, je tady asi 40 trhů a absolutně se to nedá obejít za jeden den. Když jsem zjistila, že nemáme rozchod ve městě, kdy se za několik hodin zase sejdeme, byla jsem kapánek rozmrzelá. Ale..... ona to ta cestovka už měla zmáknutý a věděla, co dělá, teď jsem jí za to vděčná. Mimochodem, je to naše oblíbená cestovka z Kolína Monatour , už s ní jezdíme několik let a nejen na adventy. Takže..... nakonec jsme viděli všechno důležité, co jsme vidět chtěli, co je na Berlínu nejzajímavější a ještě jsme se hezky vozili autobusem, zajímavé body byly od sebe vzdálené vždy několik kilometrů. A začínáme okružní cestou Berlínem, samozřejmě okolo zbytků berlínské zdi, nyní pomalované různými umělci a první zastávkou byl hraniční přechod Check Point Charlie. Je to nově zrekonstruovaný přechod do americké zóny v Berlíně, kdysi ho zrušili, ale znova ho postavili a má to velký úspěch, můžete se vyfotit s vojáky, vedle v shopu nakoupit suvenýry, a hned vedle je i muzeum, na to už ale nezbýval čas. Ale naproti byla expozice pod širým nebem s historií zdi a taky originálním kouskem, kde se fotili snad všichni. Naproti v ulici bylo muzeum trabantů, ale to jsou fotky už z autobusu, kdybych o něm věděla dřív, nechala bych pár minut i na lepší vyfocení různých trabantíků, už jen z nostalgie, v dětství to bylo naše první auto :-).
Po Check Point Charlie a muzeu Trabantů pokračujeme k Braniborské bráně a hned vedle se tyčí Reichstag, neboli Říšský sněm, teď se ale jmenuje Bundestag - spolkový sněm. Dá se vystoupat i nahoru do prosklené kopule, ale na to jsme opět neměli čas, tak snad někdy jindy..... a pak jsme přejeli na krásný vánoční trh v Charlottenburg, což byl zámeček vévodkyně Charlotte, trh nebyl špatný, nestihli jsme ho ani projít celý, měli jsme hlad, tak jsme zakousli klobásku, vypili 2x gluhwein a jelo se dál....... tenhle trh mi přišel kapánek chudší, byle krásně postavený, ale.... co bylo hlavní, bylo tady málo lidí, na 21. 12. mi to přišlo až hodně málo lidí.... taky tu nehrála žádná hudba a tak mi to přišlo tak nějak smutné. Ale jídla a pití tady bylo na každém rohu spoustu, stánky hezké a v pozadí zámeček.....
Z trhu v Charlottenburgu jsme se vydali ulicí Kurfurstendamm až téměř na její konec, je dlouhá, měří 3,8 km, a byla to výstavní ulice bývalého západního Berlína. Na jejím konci se nachází pamětní kostel císaře Viléma I. za války byla jeho větší část vybombardována, zbyla jen jedna věž a po válce k ní přistavěli nový kostel, je to velice zvláštní stavba, jak můžete vidět. Kostel je momentálně v rekonstrukci (ale prý už déle) a tak jsem ho nemohla vyfotit celý, ta plastová ohrada s jakoby okénky je ohrada okolo lešení a prý je předmětem diskuzí, protože je to opravdu ohrada nezvyklá. Přidala jsem fotku kostela jak vypadá bez ohrady, abyste si udělali představu i o té nově přistavené části. U tohoto kostela se nacházel další trh, tam jsme nešli, tolik času zase nebylo a ani se nám nechtělo. Obchodní domy nepatří k tomu nej, co na vánočních trzích vyhledávám, ale byla chvíle času, místo toho trhu, a byl přímo před autobusem. Samozřejmě jsem zašla do hraček a se synem do sportu, takže můžete vidět vánoční kolekci známých fotbalových klubů, vánoční ozdoby anebo dokonce kačenku do vany . Zbytek fotek je z projížďky Berlínem, Berlín je hodně rozkopaný, hodně se tam stále staví, takže jsem měla pocit, že snad nemám fotku, kde by nebyl jeřáb nebo plechová ohrada . Ta široká ulice s výkopem uprostřed je další slavná ulice a to východního bloku a jmenuje se Ulice pod lipami (Unter den Linden). A na dalších fotkách je vánoční výzdoba Berlína anebo známé skulptury či domy. Berlín má ve znaku medvěda, tudíž jsme ho potkávali na různých místech a v různých provedeních.
A poslední část adventu v Berlíně - Alexanderplatz. Zde se nachází televizní věž s vyhlídkou a restaurací, bohužel právě v tuto sobotu ji zavírali v 16 hodin a my tam dorazili v 15, takže jsme se nahoru nedostali. Abych si to vynahradila a viděla Berlín z výšky, svezla jsem se alespoň na ruském kole. Trh na tomto náměstí byl plný lidí, ale ještě ne tak, aby se tam nedalo chodit, byl pestřejší, hrála tam hudba, byly tam kolotoče a ruské kolo, dokonce okolo kašny bylo provizorní kluziště, tím pádem úplně jiná atmosféra, tam se mi líbilo. Letos jsem si přivezla dva hrníčky, jeden ze Charlottenburgu a druhý právě odsud, z Alexanderplatz. Tato část města je více historická, takže v okolí je spousta muzeí, Červená radnice, kostel Svaté Marie, Berlínský dom, Německé historické muzeum, Galerie atd. Závěrem jsme se vrátili k řece Sprévě, prošli jsme si starší část města s kostelem Sv. Mikuláše a pak už zbyl čas jen na večeři a hurá k domovu. Odjezd byl od Belínského domu, hned vedle je muzeum DDR, ale půlhodinka by na to nestačila, takže jen pohled zvenčí, třeba někdy příště.... i když.... pro mě by to bylo jen vzpomínání.... :-) Jak jsem psala na začátku, výlet to byl hezký, ale pokud bych jela jen na trhy, pak bych šla kamkoli jinam, tam, kde jsou kompaktnější, výborné jsou na to Drážďany, jak různými styly trhů, tak dostupností, všechny se dají obejít v jednom dni, pokud nepojedete poslední adventní víkend, pak i Norimberk je hezký a krásně propojené trhy byly i v Salzburgu, no.... nakonec i ten Mnichov byl hezčí......


14. 12. 2012 Advent v Drážďanech

Galerie z adventu


Stejně jako vloni, i letos jsem měla nabitý podzim a už už jsem adventní výlet vzdávala.... ale nakonec jsem se domluvila s kamarádkou a jejím manželem, že vyjedeme jen někam blízko a nejlépe ne o víkendu, aby nebylo nabito, no a to se podařilo. V pátek jsme se podívali do Drážďan, já vím, sem jezdí spousta Čechů, ale v Drážďanech o adventu jsem ještě nebyla, slyšela jsem, že jsou tady moc hezké trhy, tak jsme vyrazili a opravdu nelitovali, po rakouských a bavorských trzích to byla zase změna. Bylo to tentokrát jen a jen o těch trzích, i když jsme zcela na konci naší cesty zašli i do obchoďáku, kde jsme spíš jen okukovali, než nakupovali, koupila jsem jen nějaké maličkosti pro vnučku, čokoládu pro kluky a super knoflíky, které využiju jako miniatury. V Drážďanech je několik velkých trhů, asi 8 a nám se povedlo jich vidět 5. Jako první, největší a nejznámější jsme navštívili trh Stritzelmarkt (Štrýclmarkt) na náměstí Altmarkt, hlavní rozdíl byl na první pohled viditelný a nám se moc líbil, každý stánek měl na střeše nějaký výjev, scénku, často se vztahovala ke zboží, které se tady prodávalo, jindy to bylo obecnější, dárky, Santa, dřevěné figurky na stromek. A tak jsem chodila a fotila, nakonec.... v galerii neuvidíte moc stánků, ale hlavně spoustu střech :-)). Trh jsme prošli po pravé straně celý, ukecala jsem kamarádku a svezly jsme se i na ruském kole, hezky se to houpalo a jelo docela rychle, nějaké vázání nebo zabezpečení.... kdepak, zkrátka se musíte držet :-)), tak to byla trocha adrenalinu :-) A pak jsme se přesunuli na trh na náměstí Neumarkt, tenhle trh nebyl tak atraktivní, jako ten předešlý, ale byl zajímavý tím, že jste se ocitli zpět v čase a to na přelomu 19. a 20. století. Vše, co se tady prodávalo, muselo být vyrobeno z dobových materiálů, nesmí se tady balit věci do igelitu, hudba je zde jen a jen živá, zkrátka věrná atmosféra této doby. Hned za kostelem se nachází další, menší trh a to u kostela Frauenkirche, není velký, je to v podstatě jen jedna ulice, ale přesto tady mají výborné karibuřty a hrníček s vlastním nápisem. Další trh je ve čtvrti Neustadt, není to daleko, jen přejít most, ale protože byla zima, až praštělo, tak jsme se tam už nevydali a zamířili jsme na nádvoří zámecké stáje Stallhof, kde byly středověké trhy. Tady už opravdu byly k vidění jen věci, které se tak mohli ve středověku dělat a vidět, takže nebyla nouze o řemesla - truhlář, šperkař, zpracování vlny na kolovrátku a spousta dalších. Všichni účinkující byli stylově oblečeni, pití se podávalo v kovových nebo dřevěných nádobách.... obdivuji, že to ti Němci dokáží každý rok takhle dodržovat, bylo to milé osvěžení v těch, převážně komerčních trzích. Odtud jsme se původně chtěli vydat ještě k trhu u zámku (naproti Zwingeru), ale už se nám nechtělo, takže jsme prošli starým městem zpět na Altmarkt, cestou jsme potkali další trh, jehož jméno nevím, takový normální malý trh to byl. A už jsme zase byli na Štrýclmarktu a prošli jsme ho zpět po levé straně, abychom viděli všechno. A pomaličku jsme se vydali zpět k autu, jelikož jsme ale parkovali hned vedle ulice Prager Strasse a zde byl náš poslední trh, museli jsme ho samozřejmě taky navštívit. Byl klasický, nic nového, ale to nevadilo, stejně jsme si tady už jen dokoupili nějaké sladkosti, vypili náš poslední vaječný punč (něco jako zředěný vaječňák, trochu okořeněný a se šlehačkou) a jelo se domů. Ptáte se, jestli jsem si koupila nějaký hrneček? No jasně, a měli krásné, původně jsem si říkala, že maximálně dva si přivezu, už jich mám hodně a nemám je kam dávat, ale nakonec jsem překonala i loňský rekord, kdy jsem musela koupit 3 (z každé vesnice jeden) a přivezla jsem si 4. Tak se tady se ně podívejte - každý má nadepsáno, z kterého trhu pochází, poprvé mám i skleněné, ne jen keramické a vypila jsem z nich 2 svařáky a 2 vaječné punče, byla to nutnost, byla fakt zima, divím se, že jsem zvládala vůbec fotit, za každé malé rozmrznutí jsme byli rádi. Takže závěrem - trhy v Drážďanech můžu doporučit, jsou hezké, nejsou daleko a prodejci umí základní výrazy i česky, takže i vy, kteří jazyky neovládáte, se tady hezky domluvíte.


11. 12. 2011 Advent u Wolfgangsee

Galerie z adventu


Letošní podzim byl dost náročný na různé akce a tak jsem stále nemohla najít vhodný čas o víkendu na náš tradiční, předvánoční výlet do nějakého zajímavého města nebo místa. Už, už jsme to letos málem vzdali, ale nakonec se nám výlet podařil a minulou neděli 11. 12. 2011, jsme nastoupili do autobusu směr Salzburg. Že vám to něco připomíná? Ano, v Salzburgu jsme byli před 2 lety a i když tam bylo překrásně, nechtěli jsme dělat opáčko, chtěli jsme vidět něco nového. Nejeli jsme až do Salzburku, ale nedaleko, k jezeru Wolfgangsee. V průběhu dne jsme měli navštívit 3 městečka na březích jezera, vystoupat zubačkou na kopec a mezi městečky nás měla převážet loď. To znělo hodně netradičně na vánoční výlet, ale nebojte, Vánoce byly všude okolo nás, však uvidíte na fotkách.

Náš autobus (opět cestovka Monatour), nás vysadil v městečku St. Gilgen, které leží v západním cípu jezera Wolfgangsee. Toto alpské jezero je údajně nejkrásnější ze všech rakouských jezer, nachází v nadmořské výšce 538 m, dlouhé je 10 km a široké 2 km. Okolo jsou samozřejmě Alpy a když máte štěstí na počasí, což my jsme moc neměli, ale to se dalo v prosinci očekávat, pak se vám ukážou velikáni vysocí od 1200 až do 1900 metrů. My jsme sice měli hezký den, dokonce i sluníčko svítilo, ale mlha se nezvedla tak vysoko, aby byly hory dobře vidět celé, co bylo vidět, to jsem nafotila. V St. Gilgenu byl hezký, malý trh, už jsme měli hlad, takže nechyběla nezbytná ochutnávka rakouských párečků a svařeného vínka :-)). Každé, z těchto tří městeček, má svůj vánoční symbol a St. Gilgen měl svíci. Velké i malé svíce byly všude a na břehu se tyčila ta největší, která večer svítí a je vidět zdáli. V tomto městečku se narodila matka W. A. Mozarta, je zde k vidění její rodný dům a dále pak Muzeum hudebních nástrojů, neviděli jsme, tolik času nebylo. Čeho si ale všimnete ihned, je lanovka na kopec Zwőlferhorn (1522 m.n.m.), její žluté a červené kabinky kontrastují s tmavými lesy a modrou oblohou, i tato atrakce byla mimo náš program, ale to nevadilo, stejně bychom pro mlhu nic neviděli. V přístavu jsme se nalodili na naši první loď a z lodi jsem pořídila docela hezké fotky okolních hor.

Druhé město St. Wolfgang je největší z navštívených měst a asi také nejhezčí. Vánočním symbolem tohoto města je lucerna, jednu takovou vidíte hned, jak se přiblížíte k městu, je velká 19 metrů a stojí v zálivu na vodě, večer samozřejmě svítí. Naše první atrakce byl výjezd zubačkou na kopec Schafberg a pokud se vám povede počasí, prý je odtud vidět nejvíce jezer Solné komory najednou. Jak jsem už psala, my jsme to štěstí neměli a po vyjetí na kopec jsme neviděli ani jezero, naštěstí jsme vyjeli alespoň nad tu mlhu a tak jsem pořídila moc pěkné snímky horských štítů, které z mlhy vystupovaly. Cestou nahoru a dolů jsem fotila z kabiny a tak je tam i pár záběrů jezera pod námi, sama se divím, že se vůbec nějaké povedly, jelikož vláček - zubačka dostála svému jménu a jak nás lokomotiva tahala po jednotlivých zubech nahoru, tak jsme cítili každé poskočení :-)) a za těhle podmínek foťte :-D, no fotila jsem a docela úspěšně. Na kopci jsme si dali chleba se sádlem a se škvarkama, navrch s cibulí a všechno posypané paprikou a pepřem, tentokrát přišla na řadu ochutnávka punče. Když jsme se zdrkotali dolů, tak následovala prohlídka městečka, kostela a rozchod po trhu. Kostel je z 15. století a je známý tím, že je zde vyřezávaný dřevěný oltář od M. Pachera. Městečko je půvabné, krásně vymalované domy, nádherně ozdobené, a hlavně, opravdu jste potkávali jen vánoční věci ve stáncích, žádné velké kýče. Když jsme prošli, co se dalo, dostali jsme zase hlad a tak hurá na polívku :-). Syn si dal hrachovou a já bramborovou, podávala se ve vydlabaném chlebu a já slyšela kdysi tady v Čechách, že se prý na to používá nekvalitní chleba a tím se zamaskuje, že není tak dobrý. Možná ano, možná ne, ten jejich mi chutnal, krásně křupal, polévky byly horké a husté, skvěle okořeněné a tak jsme byli oba spokojení. Následovala cesta do přístavu, u kostela se sešla celá skupina a šlo se. Lidí už ale bylo tolik, že stačilo, že jsme na jednom náměstíčku neprošli davem tak rychle, jako naše průvodkyně a už jsem ji jen viděla na druhé straně náměstí a najednou nebyla. Šli jsme sice jejím směrem, ale další lidi od nás začali zatáčet do jiné ulice a já věděla, že jdou špatně, ale sama jsem nevěděla, jestli jít rovně nebo doprava a do odjezdu lodě zbývalo 7 minut :-). Nezbylo nic jiného, než vzít mobil a volat, kam že to zahnula, průvodkyně poradila, no a zbytek skupiny se úspěšně dostavil na molo, ale stejně při každém počítání při nástupu na loď, musela paní průvodkyně asi trnout hrůzou, jestli jsme všichni, skupina se nedala přehlédnout v tom mumraji lidí, kteří tam už v podvečer byli, naštěstí se neztratil nikdo. Byl by to problém, jelikož autobus byl k dispozici jen na začátku a na konci cesty, zbytek se opravdu musel absolvovat lodí.

Poslední malé městečko se jmenovalo Strobl a jeho vánočním symbolem byla kometa. Dorazili jsme sem už za tmy, takže fotky nic moc, skoro všechny jsem rozmazala, ale něco málo ke koukání jsem našla. Malý trh hned u vody byl taky moc hezký, byly zde jesličky i se živými ovcemi a berany, spousta stánků s jídlem a pitím, takže kvůli hrníčku jsem si dala další svařák, dokonce i nějaké miniatury jsem tam našla. Prošli jsme hlavní ulicí a navštívili výstavu beltémů, které vyráběly zdejší děti z přírodních materiálů a z keramiky. Na náměstí jsem se ještě chvíli bavila focením ohně, mimochodem, různé ohně plály na každém trhu, bylo prima se mít kde ohřát, když vám byla zima. Mě zaujal ohýnek, který tvořily nařezané kusy klád, poskládané jakoby zpět do tvaru klády, ale ne tak napevno, měly uprostřed prostor a vypadalo to jako hvězda. Klády uvnitř hořely, ale ne směrem ven, což bylo zajímavé, protože byla mezi nimi vidět i škvíra, ale hořely jen směrem dovnitř, předpokládám, že zde zapracoval komínový efekt. Sem tam prskla hořící smůla a jak vyskočily jiskřičky, tak jsem některé z těch mini výbuchů zachytila na fotku. A to byl konec výletu, tady se ještě podívejte na hrníčky, celkem byly 3, ale jeden jsem vzala pro dceru, ten s andílky, poněvadž těmito barokními andílky, nejen svícemi, byl také vyzdobený první trh v St. Gilgenu, a navrhla je rakouská malířka Raja Schwahn-Reichmann. Cesta zpět proběhla bez problémů, je to trochu dál, tak se musí počítat s časným vstáváním a pozdním návratem, ale myslím, že to za to stálo. Prohlašuji, že trhy na jezeře Wolfgangsee patří k těm nejhezčím a nejromantičtějším, které jsem zatím zažila, pokud chcete spíš nakupovat, než užívat vánoční atmosféru, tak tam nejezděte, jeďte do velkoměsta, tady totiž obchoďák vůbec nepotkáte :-)),


18. 12. 2010 Mnichov - vánoční trhy, Muzeum hraček a prodejna miniatur

Galerie vánočních trhů a muzeí (klikněte na obrázky)

Rok utekl jako voda a zas je tu čas vánoční. Abychom dodrželi naši novodobou rodinnou tradici, tak jsme se samozřejmě opět vydali na vánoční trhy a to do Mnichova, kam jsme chtěli jet už vloni. Jeli jsme se stejnou cestovkou Monatour a opět brzy ráno, před polednem jsme byli v Mnichově. A budu se opakovat, když řeknu, že jsem opět fotila z autobusu a opět jen rychlé momentky a hodně věcí přes sklo, takže kvalita jen informativní. Tentokrát se mnou a mým synem jely i dvě panenkářky, Peja a Dezi, kdo je znáte, tak si jich na fotkách určitě všimnete.

Když jsme přijížděli do Mnichova nafotila jsem Alianz Arenu, kde se konají různé sportovní události, hlavně fotbalové, aréna bude i na konci galerie, ale svítící. Pak jsme udělali s autobusem takovou malou okružní jízdu, abychom viděli i památky, které nebyly až tak v centru a bylo pravděpodobné, že se k nim už nevrátíme, takže první fotky jsou z autobusu (Vítězný oblouk, Alte Pinakothek, Neue Pinakothek, Pinakothek der Moderne). Původně jsem si myslela, že využijeme služeb průvodkyně a půjdeme alespoň částečně s ní, Mnichov není zrovna malé město a centrum se mi zdálo podle mapy docela rozsáhlé. Ale nakonec jsme si udělali zase svoji trasu a orientace směrem od hlavního nádraží byla jednoduchá, vlastně jsme šli stále jednou, širokou ulicí a cestou potkali všechno, co jsme potřebovali. Jako první jsme navštívili obchod s miniaturami, Peja vyhledala na netu adresu a tak jsme zkusili, jestli ho najdeme a jestli tam vůbec bude, někdy se stává, že tam už nejsou aktuální informace. Byl tam a tak první část fotek v galerii muzeí je právě z něj, vitriny byly tak nacpané, že to spíš vypadalo na muzeum :-)), ale opravdu to byl obchod, pro nás pravý ráj. To víte, že jsme si nakoupily miniaturní věcičky, ale co nám dalo nejvíc práce bylo, všechno to zboží prohlídnout, vzít do ruky, nadšeně u toho vykřikovat a pak se rozhodnout, co skončí v košíku. Já osobně mám nová vykrajovátka na cukroví, lívanečník, bábovku, nějaké maličkosti do budoucí cukrárny.... nechtělo se mi odejít bez fotek a tak jsem sebrala odvahu a zeptala se, zda si můžu jejich fantastický obchod vyfotit. Dostala jsem svolení a zdaleka jsem nenafotila všechno, ale ty nejdůležitější scény ano. V té samé galerii najdete fotky z Muzea hraček, nachází se ve věži staré radnice a obsahuje sbírky starých hraček, expozice je to malá, ve srovnání s Norimberkem nebo Prahou, ale chtěli jsme ji vidět, tak jsme těch 6 pater postupně vyšlapali, věž je na posledním obrázku v galerii.

Hlavní třídou, která byla lemovaná hlavně stánky s jídlem a pitím, jsme se dostali přes Karlovo náměstí na Mariánské náměstí, kde se nachází Nová radnice a hlavní vánoční trh. Protože byl poslední adventní víkend, bylo na ulicích poměrně dost lidí, tak do tří to ještě šlo, ale pak už provoz zhoustnul a jen projít ulicí byl problém, proto tentokrát neuvidíte moc fotek ze stánků, byli jsme se synem rádi, že jsme se sobě neztratili. Doporučuji jiný, než poslední víkend, pokud se rozhodnete trh navštívit. Německé trhy a ulice jsou vždy krásně vyzdobené, moc se nám líbila nazdobená výloha v jednom obchodním domě, bylo tam celé městečko, ve kterém žila plyšová zvířátka a ta se různě otáčela, zvedala, lovila ryby, vařila, pohyb samozřejmě na fotce neuvidíte. Bylo tam spoustu dětí a dospělých, dostat se k výloze, to chtělo trochu trpělivosti, od snímků nečekejte nic moc, vůbec jsem neviděla, co fotím, protože jsem fotila přes hlavy návstěvníků a zase to sklo, je tam spousta odrazů..... ocenila jsem ale hlavně nápad a chuť takhle vyzdobit výlohu, určitě to muselo dát dost práce to sestavit a přidělat motorky, aby se to hýbalo, ale konečný efekt byl fantastický. A určitě to byla i skvělá reklama pro samotný obchod, škoda, že to tady taky neděláme. Hned za rohem, na Ringer platz byl další trh a to jesličkový, všechny stánky nabízely jen a jen věci do betlémů, no a ve vedlejší ulici byl další a to nám bohatě stačilo, víc trhů jsme nehledali. V galerii taky uvidíte pohledy na Mnichov z výšky, ano, vylezli jsme na věž kostela Sv. Petra, nevypadal tak vysoký, jak nakonec byl, žádné pohodlné lezení to nebylo, místy bylo schodiště široké pouze pro jednu osobu a když si představíte neustálý proud lidí nahoru i dolů, tak netrvalo dlouho a v jedné takové chodbě jsme se zasekli a nešlo to ani tam, ani tam. Stáli jsme, koukali na sebe a ani jedna strana neměla kam uhnout, situace v podstatě neřešitelná, tak jsem se začala procpávat tím davem dolů, jedna paní mi vynadala, ale já jinou cestu neviděla, buď takhle nebo by jedna skupina musela ustoupit o dvě patra níž a pustit tu druhou. I přes tenhle zážitek se mi na věži moc líbilo, nafotila jsem město ze všech stran, na přiblížených fotkách můžete vidět v dálce Alianz Arenu, věž Olympia v olympijském areálu a vlevo od ní, těsně nad střechou kostela i kousíček olympijského stadionu.

Do půl šesté jsme se stihli v pohodě vrátit, cestou zpět už svítila výzdoba, to se nefotí dobře, dávám proto i horší fotky.... na jednom domě nás zaujalo, že každých asi 10 vteřin měnil barvu, a tak jsme tam stáli a číhali na novou barvu, to se mi kupodivu podařilo nafotit docela slušně. A ještě se možná podivíte, proč jsem fotila jízdní kola, spousty jízdních kol před hlavním nádražím, zasněžená kola na předměstí nebo přímo v centru, vypadala jako odhozená, nepotřebná. Nevím důvod, manžel říkal, že si je můžu kdykoli vypůjčit za poplatek a potom kdekoli odstavit, no ..... je to pro mě nepředstavitelný, ale asi to tak bude a o to víc jsem z toho byla vyjevená, u nás by to lidi asi rozkradli :-( Úplně na konci galerie z trhů jsou noční záběry z autobusu, ono se špatně fotí za světla a za jízdy, ale ještě hůř za tmy a za jízdy, nicméně jsem tam nechala i tyhle fotky, ale asi budu muset vysvětlit, co na nich je :-)) na prvních je areál firmy Mercedes Benz, to jsou ty hodně rozmazané, výkladní skříň měli udělanou v pěti patrech, rozdělenou na takové kóje a v každé z nich jeden model auta, které vyrábí. Z dálky to vypadalo jako když si někdo naskládá nad sebe angličáky v krabičkách, vůbec se nechtělo věřit, že jsou to opravdová auta. Pak jsme jeli okolo olympijského stadionu, vidět nic nebylo, ale stejně jsem fotila a kupodivu na dvou fotkách je částečně stadion vidět. A nakonec přišel na řadu jediný mrakodrap ve městě a už jsme se blížili ke svítící Alianz Aréně, tentokrát svítila bíle, když je zápas, svítí v barvách mužstev, a byli jsme venku z města.

A to byl konec výletu, zase jsme poznali jedno krásné město, příjemnou vánoční atmosféru a hlavně lidi, jsem neustále fascinována přívětivostí a ochotou personálu. Jo vidíte, málem bych zapomněla, letos jsem si přivezla 3 hrnečky od svařeného vína, ten nejcenější je z trhu u kluziště, půvabný obrázek z dávných dob bruslení, s datem na dně hrnku, víno bylo taky moc dobré.


A opět pár zajímavých odkazů na tuto tématiku:

Oficiální stránky města Mnichov
Historie a současnost Mnichova - Wikipedie (česky)




28. 11. 2009 Salzburg - vánoční trhy, Schladming - největší průvod čertů na světě, Muzeum Panorama a Muzeum hraček

Galerie vánočních trhů a muzeí (klikněte na obrázky)

A máme tady zase čas vánoční a s ním spojené tradiční vánoční trhy nejen u nás, ale v celé Evropě. Letos jsme chtěli jet do Mnichova, ale zájezd se nenaplnil, jeli jsme tedy do Salzburgu v Rakousku. Z domova jsme vyráželi v půl páté, abychom měli jistotu, že pojedeme prvním metrem, protože jsme jeli až na konečnou, na Černý Most a zde jsme nasedli na autobus cestovní kanceláře Monatour. Do Salzburgu jsme dorazili v půl dvanácté, možná bychom tam byli dřív, ale cesta má vždy zdravotní zastávky nebo, jako v tomto případě, měla i zastávku u jezera Mondsee. Samozřejmě jsem celou dobu fotila, a to dokonce z autobusu, berte to jako reportážní fotky, ne jako umění, sem tam bude nějaká i trošku rozmazaná, z autobusu nebo přes sklo v muzeích se nefotí právě dobře, ale opět si myslím, že pro přiblížení atmosféry to stačí.

Program v Salzburgu jsme si udělali svůj, hlavní důvod je ten, že rádi chodíme sami, hodně fotím, takže se zastavuji u každé výlohy a zajímavé pamětihodnosti a představa, že budu neustále dobíhat skupinu, to není zrovna to pravé. Někdy možná využiju i služby průvodce, ale tentokrát ne, mapa bohatě stačila pro orientaci ve městě a bylo taky rozhodující, že jsme chtěli jít do jiných míst, než byla oficielní procházka. Procházka byla ale jinak moc hezky naplánována, prošli celým starým městem a zastavili se u každé významější pamětihodnosti i na trzích, nakonec, naše trasa byla hodně podobná a viděli jsme zřejmě stejné věci, místo výletu na hrad jsme zvolili návštěvu dvou muzeí - Muzeum Panorama a Muzeum hraček. V prvním muzeu jsou umístěny obrazy a kresby malíře Johanna Michaela Sattlera (1786-1847), který namaloval město a jeho okolí z pohledu zámku Hohensalzburg, obraz, nebo jak to mám nazvat, je v uzavřené kruhové místnosti, uprostřed je prostor, ze kterého se na obraz díváte, na detaily můžete použít i dalekohledy. Na druhém konci starého města (Altstadt) je Muzeum hraček. Není moc velké, zabírá 2 patra velice zajímavé budovy s podloubími, která je připlácnutá k vysoké skále nad ním. Příjemné bylo, že nikdo nehlídal, jestli fotíme nebo ne a muzeum bylo skoro prázdné, přikládám to právě probíhajícím vánočním trhům, které byly naopak pěkně nacpané (v poledne ještě ani ne, ale k večeru už se procházelo davy mnohem hůř, fotila jsem hlavně při příjezdu, když to ještě šlo). I když muzeum není velké, našla jsem tady hromadu vitrín s panenkami nebo miniaturami pro panenky anebo dokonce celé scény a domečky. Součástí muzea hraček je i muzeum hudebních nástrojů a fotografických či kinematografických přístrojů, to jsem moc nefotila. Na trzích jsem hledala hlavně stánek s miniaturami, našla jsem jen jediný, ale možná jsem neprošla všechno, šli jsme i okolo jednoho stánku s panenkami všeho druhu, bohužel Barbie v tomhle stánku neměli :-)), ale bylo tam hodně realistických miminek a porcelánových panenek, tak nějak se líp vyjímají ve stánku, hezky se na to kouká, i když zrovna tyhle panenky si kupuji velice omezeně.

Když jsme prošli Staré město, vrátili jsme se zpět přes most do Nového města, odkud jsme vyšli. Procházeli jsme starodávnými uličkami, které byly hezky nazdobené a co mě udivilo bylo to, že jsme nikde nenarazili na žádné větší obchodní centrum. Ne, že by je Salzburg neměl, ale má je spíše mimo města, v historické části není ani jedno tak, jak je známe my od nás. Tudíž musel můj syn oželet návštěvu sportu, který obvykle vyhledáme, protože jsme žádný nenašli. Ale je pravda, že jsme šli jen starými uličkami, možná bylo někde za rohem v těch novějších. Co jsem ale naopak našla, byl obchod s hračkami (pozor, ne s moderními Barbie nebo roboty), ale takový, který byl mému srdci a mému koníčku nejbližší - obchod s miniaturami, jak domečky, tak jejich kompletním vybavením a hromadou doplňků. A spousta z těchto doplňků se dá použít i pro moje panenky. Poprvé jsme šli jen okolo a dovnitř jsem nešla, ale nakonec jsme měli ještě hodinku času, tak jsme se vrátili a já strávila v obchodě přes půl hodiny prohlížením, vybíráním a nakupováním. Bodejď by ne, byl to první obchod na mých cestách, který tyhle věci opravdu prodával v širokém sortimentu a stejný jako na výstavách, ne jen pár miniatur, jako ty ostatní. A to byl konec :-D, velice příjemná paní prodavačka, zřejmě i majitelka, mi snesla první poslední zajímavou věcičku a já udělala opravdu velký nákup. Celý samozřejmě nafotím do doplňků, to jsem dneska nestihla, ale jen stručně, mám nový veliký porcelánový servis, šicí stroj, vánoční pečení s vykrajovátky, skleněné podnosy na dort, víno se skleničkami, obrazy a další drobnosti. Z tohoto pohledu byl výlet velice úspěšný.

V půl šesté jsme naskákali do autobusu a hurá na čerty! Jeli jsme do horského městečka Schladming, kde se každý rok koná největší průvod čertů tzv. krampusů, na světě, říká se, že těch skupin je něco mezi 800 - 1000. Nevím, tak dlouho jsme tam nepobyli a navíc jsme byli v horách a byla tam pěkná zima, po slunečném a velice teplém dni v Salzburgu jsme na to nebyli zas tak moc připraveni a tak jsme strávili na průvodu asi hodinu a půl, začátek měl zpoždění, ale myslím, že těch 40 minut, co jsme koukali na čerty, nám docela stačilo. Hlavně mě, lidí bylo spoustu a tak jsem fotila s rukou nahoře nad hlavami a to se nedá dlouho vydržet (taky mě dneska pěkně bolí ruka). Fotky jsou hodně nekvalitní, foceno za tmy, všichni neustále v pohybu, nějak nechtěli pózovat :-)) a tak je to jen na rychlé kouknutí. Čerti jako takoví nás zas až tak nezaujali, měli jsme pocit, že občas koukáme na mutanty z různých hororů, než na čerty, jak si je představujeme my a tak to byla spíš zábava pro děti, které se masek docela bály. Mimochodem, masky se dědí z otce na syna a taková, léty vylepšená maska, přijde majitele i na tisíc eur. Když jsme tedy byli zmrzlí jak rampouch (nepomohl ani čaj a svařák), tak jsme se rozhodli, že rozmrzneme v hospůdce naproti parkovišti, kterou nám doporučil náš průvodce a hlavně nám doporučil, ať si dáme gulášovou polévku. Měli jsme na to 45 minut a pravděpodobně jsme byli se synem jediní, kdo to udělal, viděla jsem tam jen nás a průvodce s oběma řidiči. Sice jsme začali mluvit anglicky při objednávání, ale pan číšník slyšel češtinu od syna a tak na nás začal mluvit slovensky, to bylo příjemné překvapení a hlavně, veškerý personál byl velice milý, i když jsme neudělali zrovna velkou tržbu. Gulášovka byla opravdu báječná, hustá, plná masa, brambor a zeleniny a co bylo hlavní, skvěle nás zahřála, další tři hodiny jsme nepocítili chlad. Před desátou hodinou se odjíždělo a byla před námi poměrně dlouhá cesta, vždyť jsme byli téměř v polovině Rakouska a tak se příjezd do Prahy konal až ve tři čtvtě na čtyři ráno. Honem zavolat taxík a v půl páté jsme byli doma jak na koni :-D, byl to tedy trošku náročnější výlet, ale myslím, že stál za to.

A to je všechno, docela jsem se rozpovídala, ale nějak mě strhlo moje reportážní nadšení a třeba jsem vás tímto právě pozvala na adventní trhy do Salzburgu, ať už je stihnete ještě letos nebo až příští roky. Poznámka na závěr: turistický ruch města těží z toho, že se zde narodil Mozart a tak Mozarta najdete všude - v nespočtu obchodů s čokoládou, na tričkách, na čepicích, na porcelánu (i já zakoupila jeden servis s Mozartem pro panenky), někdy je až přemozartováno, ale není se čemu divit, byl opravdu vyjímečná osobnost. A ještě pár zajímavých odkazů na tuto tématiku:

Oficiální stránky města Salzburg, jsou zde i informace o všech vánočních trzích ve městě
Zajímavosti a akce v Salzburgu
Stránka o salzburgských muzeích
Historie a současnost Salzburgu - Wikipedie (česky)



6. 12. 2008 Norimberk - vánoční trhy a Muzeum hraček

Galerie vánočních trhů a Muzea hraček (klikněte na obrázky)

Do Norimberku jezdím na veletrh hraček, ale protože vánoční trhy zde, na Starém městě, jsou vyhlášené v celé Evropě, zatoužila jsem i já se na ně podívat. Vyrazili jsme se synem na jednodenní výlet s cestovní kanceláří, vše jsem vyřizovala přes internet, bylo to pohodlné. Protože jsem jela se synem, předpokládala jsem, že dlouhé chození mezi nekonečnými řadami stánků a hromadami lidí asi nebude nic pro něj (ale ani já to nemám ráda), tak jsme náš výlet pojali spíše jako poznávací a poklidný, ne šílený úprk obchoďáky s cílem co nejvíc toho nakoupit. Naopak, cíleně nakoupit jsme nechtěli vůbec nic, pouze takové věci, které nám padnou do oka, když půjdeme okolo nich. Chtěli jsme zažít hlavně atmosféru, odvézt si zážitky a vzpomínky. A myslím, že se to podařilo :-)) Nakonec to uvidíte z fotek, dávám i trochu rozmazané fotky, všude spousta lidí, někdy se ani nedalo zastavit, spousta fotek je focená přes sklo, ale pro dokumentaci to snad bude stačit.

Vyrazili jsme v 6 ráno z Prahy a okolo 10 hodiny jsme byli v Norimberku. Naši procházku městem jsme začali jako skupina, na kraji Starého města proti hlavnímu nádraží, u Královské brány (Königstor), tam jsme se rozprchli a každý si určil svoji trasu sám. Hned u první věže opevnění začínal malý trh a na něm jsem nafotila výstavu různých betlémů, ten, který nás zaujal nejvíc byl zasazen do moderní doby a udělaný s humorem a nadsázkou (7 fotek). Nevím, jestli na nás sedla přesně ta vánoční atmosféra, kterou jsem čekala, ale bylo to hodně blízko, myslím, že ty zástupy lidí nám trošku vadily v tom, abychom celým trhem prošly v klidu, ale kdo máte právě toto rádi, bude se vám tam moc líbit. Celou cestou na náměstí a na hlavním trhu na náměstí Hauptmarkt, jsou rozesety desítky stánků se vším možným, ale hlavně vánočním zbožím, jídlem a pitím. Stánky s oblečením tu nepotkáte, pro to musíte jít do obchodu. Všude to krásně voní, z jedné strany masitě a hned z druhé sladce, dostáli jsme tradici a pojedli Norimberské párečky (Nürnberger Bratwürste) a popili, vlastně jen já, svařené víno (Glühwein). To se prodává v hrnku , který si i s vínem zakoupíte a když si ho chcete nechat, je váš, když ne, vrátíte ho do stánku a oni vám vrátí peníze za hrnek. Bezva tip pro sběratele hrnků, nejsou všechny stejné, tudíž musíte obejít více stánků, abyste měli ve sbírce několik druhů hrnků. Na náměstí je i starodávná kašna Schöner Brunnen, která je bohatě zdobená a má na sobě zavěšený kroužek řemeslnických tovaryšů, kterým když otočíte, tak se vám splní přání, je známa i pod názvem Kroužek štěstí. Další atrakcí, kterou jsme viděli byl orloj, pozor, apoštolové nechodí každou hodinu, jako u nás na Staroměstském orloji, ale pouze v pravé poledne. Orloj je na největším kostele Panny Marie, který jsme navštívili právě ve chvíli, kdy slečna hrála na varhany a tak jsme mohli slyšet, jak krásně se hudba rozléhá v tomto obrovském prostoru. Další turistickou atrakcí je povoz s koňmi, který vozí turisty na prohlídku městem. Počasí bylo tak napůl, na trzích nám přálo a bylo pouze zataženo, pak začalo drobně pršet a už nepřestalo. V tomto drobném dešti jsme se ale přece jen vydali na Císařský hrad (Kaiserburg) z 11. století, ne na jeho prohlídku, pouze projít po nádvořích a vyjít na vyhlídku, kde jsme se podívali na město zezhora. Dál jsme se chtěli jít podívat do Muzea hraček, které je hned ve vedlejší ulici od Hauptmarkt, sotva jsme začali koukat do mapy, abychom se zorientovali, kterým směrem se dát, přitočila se k nám velice ochotná paní a dovedla nás přímo před muzeum :-)) Mimochodem, to je další z věcí, kterou jsem tady chtěla zmínit, sice jde všem obchodníkům hlavně o kšeft, chtějí vydělat, ale všichni byli velice přátelští a milí, my jsme zvyklí na něco jiného, proto mě ten kontrast chaosu, návalu lidí a milými prodavači zaujal.

Muzeum hraček mají opravdu hezké, nachází se ve 4 patrech a najdete zde hračky z doby kamenné až po současnost. Nesmělo se zde fotit, všude byly kamery a tak jsem se snažila to dodržovat, ale když jsem viděla, že někteří návštěvníci taky fotí, tak jsem sem tam udělala nějaký snímek. Nejsou to dobré fotky, kompletně všechno bylo za sklem, takže zase jen pro představu. K vidění byly hračky hlavně od 18 století - dřevěné, modely, panenky, pokojíčky. Byl zde i model železnice a k němu hned vedle v malém kině promítali film o tvůrci tohoto modelu, pár záběrů jsem udělala i na filmové plátno. Nejvíce se mi ale líbily pokojíčky, nábytky, porcelán, kuchyňky..... i když 120 let staré, úchvatné svým vypracováním a přesností s originálem. Návštěvu muzea vřele doporučuji, vstupné bylo 5 euro na osobu, pro rodiny bylo zvýhodněné vstupné.

Abychom nešli stejnou cestou, zpět jsme se vrátili po druhém břehu řeky a napojili se na Královskou cestu až dál za náměstím. Pozdní oběd jsme si dali v Pizza Hut, kterou jsme navštívili už v únoru a kde se nám líbilo a navíc nám jejich pizza, podávaná přímo v pánvi, na které se dělá, chutná. A to byl konec našeho výletu, ale protože do odjezdu byl ještě čas a my přišli o něco dřív na stanoviště, u Národního divadla jsme vlezli do metra (U-Bahn), kde jsem chtěla synovi ukázat vlak bez řidiče. Kdysi jsem viděla reportáž o vlaku, který je řízen jen počítačem a tak jsme číhali, jestli na téhle trase nějaký bude. A byl :-)) linka U3 nemá vepředu kabinu řidiče, proto se tam vždy nahrne dostatek zájemců z řad pasažérů a sledují cestu očima řidiče. Poslední fotka zachycuje právě pohled do předního vozu, bohužel to líp nešlo, vůz už jel a tak je rozmazaná. A to bylo už opravdu všechno, před sedmou hodinou jsme vyrazili směr Praha a v 22,30 jsme vystupovali z autobusu. Uchození, unavení, ale s výletem jsme byli oba dva spokojeni. A ještě pár zajímavých odkazů na tuto tématiku:

Oficiální stránky města Norimberk
Stránky o norimberských vánočních trzích
České stránky se stručnou historií a popisem hlavních památek v centru Norimberku





Home